Lidé na Krymu, kteří volají po referendu a po připojení Krymu k Rusku, jsou zřejmě přesvědčeni, že jejich kulturní zvyklosti, jejich způsob života ohrožuje západní svět; mají pocit, že jejich problémy dlouho nikdo neřeší a že se nemohou spolehnout ani sami na sebe. V demonstrantech z Majdanu vidí nebezpečné zastánce západních idejí. Přítomnost ruských jednotek na svém území vítají, protože si myslí, že bez velmoci, jakou je Rusko, sami své hodnoty, bezpečnost a svobodu před "extrémisty" neubrání.
Rád bych připomenul "zvací dopis" z druhé strany, jehož text vyšel před několika lety v Lidových novinách. Známý umělec (dej mu nebe věčnou slávu) v něm apeluje na prezidenta Klause, aby zaujal jednoznačné stanovisko k umístění amerického radaru na našem území, "abychom se stali exkluzivními spojenci jediné moci na světě, jež je schopna nás ochránit před nevyzpytatelnými režimy napojenými na teroristické sítě i před arogancí bývalé velmoci ..." doslova napsal.
Co vede tolik lidí k tomu, že si přejí žít v područí států s nejmocnějšími armádami? Tito lidé se domnívají, že svoboda, bezpečí a přežití je výsledkem vnějších okolností, nikoli darem od Boha všem duším, a že lze vojenskými a mocenskými prostředky vyřešit elementární problémy lidstva. To, co ohrožuje stabilitu, harmonii a mír na Zemi, jsou právě tyto mylné názory, založené na strachu, že nám někdo může vzít to, co je darem od Boha. Cožpak jsme se sami nepřesvědčili, že všichni okupanti nakonec musejí odejít, protože každý národ a každý člověk si musí svobodně volit svůj život?
Naprostá svoboda je nutnou podmínkou existence života, je podstatou lidské duše, nikoli náhodným výsledkem politických okolností. Představy - že něco ke štěstí potřebujeme a že si to nemůžeme dát sami - jsou trvalou součástí našich kulturních tradic a způsobují, že se historie opakuje a že musíme čelit stejným problémům jako předcházející generace. Nepřítelem lidstva není Kreml, Pchjongjang ani Bílý dům, ale lidstvo samo. Kolektivní podvědomí lidstva je plné hrůz a nesmyslných představ, které vyplouvají na povrch. S každým představením, jež se odehrává před našimi zraky, jsme nuceni se ptát: kdo skutečně jsme?
Nejdříve musíme změnit sami sebe, aby se změnili druzí
Lidé, kteří si myslí, že lze politickými nebo dokonce vojenskými prostředky vyřešit duchovní problémy lidstva, se mýlí. Dočasně lze těmito prostředky ovlivnit vnější podmínky, ale trvale změnit naši realitu můžeme jen tím, že změníme své myšlenky, které vytvářejí život, jehož výsledkem je dysfunkční a nebezpečný svět. Náš západní způsob života vykazuje stejnou dysfunkčnost jako jiné kulturní systémy. Je také plný chamtivosti, bídy, násilí, zabíjení a podmínečné lásky. Možná jsme svobodomyslnější, protože jsme více sekulární a oddělujeme politiku od náboženství, ale lepší nejsme. Chybí nám pokora. A také odvaha si přiznat, že o životě víme stále málo. Neuvěřitelná intelektuální arogance nám brání přijmout hlubší porozumění.
Dokonce svůj tolik vychvalovaný způsob života násilně vnucujeme jiným kulturám, takže ohrožujeme jejich přežití, a nemůžeme se proto divit, že naši civilizaci považují za nepřátelskou. Masová psychika západní společnosti je dostatečně vyšinutá, aby proměnila ve skutečnost ten nejhrůznější scénář. Stačí si vzpomenout na nacistické vyhlazovací tábory. Přesto si někteří lidé myslí, že bychom neměli nic měnit. Přejí si návrat k osvědčeným modelům a systémům lidské víry, aniž si uvědomují, že právě tyto myšlenkové modely a návody dostaly lidstvo do problémů.
Proč by je to ale mělo znepokojovat, když je po ruce mocná armáda s nejmodernější výzbrojí? Jejich víra v oddělenost, morální nadřazenost a nevyhnutelnost zajistit si vlastní přežití jim dává právo ignorovat skutečnost, že jsme dnes celosvětovou komunitou, jejíž části jsou na sobě závislé. A dům, rozdělený sám proti sobě, nemůže stát. Proč by je to ale mělo zajímat, když nedohlédnou dál než - jedni k Atlantiku, druzí na Ural? Proč by se měli zabývat cizími problémy, když je přece ohrožen jejich způsob života?
Jenže jsou to právě tyto kulturní názory - že jsme od druhých odděleni a že jsme morálně lepší před Bohem - jež ohrožují naše přežití a způsobují nám největší problémy. Pokud chceme změnit podmínky, ve kterých žijeme, pokud se chceme zbavit ohrožení, měli bychom přiznat, že jsou nám tyto názory k ničemu, a začít přemýšlet o nových představách, které rozšíří naše vnímání a perspektivu; měli bychom začít přemýšlet o nových teologických myšlenkách, které překonají strach a ideologické rozdíly. To, že to nejsou armády a zbraně, kdo nakonec určuje realitu, ale média, jasně ukazuje, že se tu bojuje o lidskou mysl. Je to boj o duchovní povahu života na Zemi.
