Česká televize uvedla před časem úchvatně výpravný film Agora, a mně se od té doby honí hlavou, co bych asi odpověděl já - tváří v tvář smrti - na otázku, zda věřím v Boha. Bylo by to aspoň trochu srozumitelné?
Když v závěru filmu režiséra Amenábara hlavní představitelka – moudrá a krásná Hypatie – odpověděla zfanatizovanému davu na otázku, zda věří v Boha, že věří ve filosofii, křesťanští hrdlořezové neváhali astronomku a filosofku usmrtit. Je depresivní, že si definici Boha na dlouhá staletí nárokovala pro sebe organizovaná náboženství. Svá poselství rozšiřovala nejen slovem, ale i mečem a krví. Náboženské doktríny - základní představy o Bohu a o světě - se staly jediným zdrojem neměnné pravdy.
Nic nevědět je nejspolehlivější metodou, jak si zachovat starý způsob života a staré pořádky
Věda a filosofie dosud neměly možnost zásadním způsobem ovlivnit myšlení a chování lidí – zbavit je nejděsivějších představ o konečném výsledku života a o posledním soudu. Pokud někdo v minulosti hloubal o Bohu a životě na základě vlastních postojů a zkušeností, musel to dělat tajně, aby se nedostal do problémů.
Jistě, vždy existovalo více pramenů dávné moudrosti, ale jen velmi málo lidí bylo schopno tyto prameny interpretovat novým srozumitelným způsobem a předávat je širším davům. Navíc monarchové a vládci na trůnech vládli s podporou církví, takže ani ten největší mudrc neměl šanci prosadit u elit své duchovní názory.
Nejposvátnější představy o Bohu či vládci země jsou v represivních systémech nedotknutelné, sic! Nic nevědět a o ničem nerozhodovat se stalo největším bohatstvím mas. O Nejvyšším pst! Dokonce v době, kdy širší veřejnost přijala vědecký názor o existenci velkého třesku, bylo církví vědcům doporučeno, aby zkoumali jen to, co následovalo po explozi.
Bez nového pojetí Boha a života nevytvoříme pohodový svět a vztahy – nikdy se nepřestaneme za všechno odsuzovat
Kdo nebo co je Bůh a jaká je jeho základní idea? Je to bytost, nebo je to neosobní entita? Je to dokonalý program, který se jednoho dne sám zapnul? Je to „velký bratr“, který hlídá každou, i tu sebemenší nepravost, nebo je to „herní systém“, který nabízí hráčům různé schopnosti a různé úrovně zábavy? Nejsou snad slzy a bolest úchvatným konstruktem velkého Vývojáře, aby stál život za to a nikdo se nenudil?
Po letech zkoumání svého nejvnitřnějšího já v mé duši shledávám pravděpodobnějším, že je Bůh víc měnící se systém a proces, než konstantní bytost s požadavky, víc „filosofický koncept“ nabízený všem ke sdílení a radostnému prožívání, než přísná morální autorita.
Tento ze sebe sama utvářený proces vědomého bytí není nikdy ukončený. Je velmi pravděpodobné, že Bůh se ve své nejvznešenější představě o sobě samém vyvíjí společně s námi. Když se vyvíjíme, když měníme své představy o sobě samých, pomáháme i Bohu se vyvíjet.
Nové pojetí Boha může vést k nové svobodě a spravedlnosti - k novému způsobu života na naší planetě, který už nebude popřením všeho krásného a vznešeného, co je v povaze Boha a člověka. Nové pojetí všeho, čím jsme a čím je Bůh, může lidem přinést novou lásku a úctu k sobě samým.
K novým představám o Bohu a životě budou muset přispět věda, filosofie i náboženství společnými silami. Ono už se to děje. Věda dnes potvrzuje mnohé moudrosti starých učitelů a mistrů. Jedině tento „trojúhelník“ může něco změnit a osvobodit lidi od představy o krutém Bohu - jakémsi všemocném Miloši Zemanovi, který netoleruje sebemenší poklesek či pochybení.
