Volby do Poslanecké sněmovny, které se konaly 2. a 3. června 2006, přinesly pozoruhodný veletoč Miroslava Kalouska.
24. srpna zveřejnil server iHNed.cz povolební výroky Miroslava Kalouska o sestavování vlády. První z nich je ze 4. června: „Křesťanští demokraté neprodávají svá křesla. Slíbili jsme voličům, že se nebudeme podílet na žádné vládě, která by se opírala byť jenom o jeden jediný komunistický hlas, a držíme slovo." (ČTK, 4. června)
Poslední výrok pana Kalouska je z 24. srpna: "V případě komunistické strany předpokládám formu umožnění vzniku (vlády). Ptáte-li se mě, zda to z mé strany je ústupek, tak ano, zajisté, významný. Je-li to cena za to, že bude zachována politická pluralita a vrátíme se k čistému poměrnému systému, tak je to cena, kterou jsem ochoten navrhnout orgánům strany." (tisková konference, ČT24, 24. srpna.)
Krásná ukázka toho, jak se lze dopracovat k opačnému postoji, když chce člověk dosáhnout svých cílů (mít se svou stranou podíl na moci). Z toho příznačně plyne, že jsme nikdy neměli pevně stanovená pravidla chování a neměnné morální principy, třebaže si občas myslíme, že takové principy existují. Vytvořili jsme si představu, že jsou naše morální zásady neznámou vyšší autoritou vetkány neviditelnou nití do našeho posvátného prostoru.
Vždycky jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Tím, že jsme začali regulovat – potlačovat lidské chování a touhy, jsme jen dosáhli neuvěřitelného chaosu v hodnotovém systému.
Lidé rádi věří fikci, že jsou některé věci absolutně správné, a jiné absolutně nesprávné. Naše vlastní činy ale mluví o opaku. Morálka je zkrátka jen mentální konstrukce, která se mění v sekulárním „bezvěreckém“ světě podle potřeby. V represivních náboženských společnostech se mění v posvátný zákon. Jenže ani takové země nejsou zcela imunní vůči vymoženostem moderní doby. Ano, ach, ten relativismus! Ten přivede do hrobu všechny bojovníky za neomylnou pravdu či metodu řízení.
Je to jednoduché: Ve vesmíru nic správného či nesprávného neexistuje. Existují pouze funkční a nefunkční (prospěšné a neprospěšné) názory a postoje, které buď vedou, nebo nevedou k dosažení žádoucích výsledků. Hitler chtěl dosáhnout rozkvětu německého národa, místo toho mu přinesl zkázu. Takže jeho názory a postoje nebyly „funkční“. Funkční morálka je taková morálka, která nám umožní dosáhnout všeho, co chceme prožívat, dělat a mít.
Obecně uznávaná morálka a společenské konvence se vždy změnily, když se lidé rozhodli pro nové cíle. Kdykoli lidé začali chtít něco jiného, změnila se i pravidla, protože se změnilo to, co považovali za „správné“ a za „špatné“. Zda určitá volba vede k dosažení žádoucích výsledků – jen na tom vždy záleží! Při svém rozhodování se nemusíme řídit žádnými pravidly, protože ve vesmíru žádné „smíš-nesmíš“ neexistuje.
Chceme žít ve svobodě, v duchovním, psychickém a fyzickém zdraví? Pak každé rozhodnutí, které vrací lidem radost, svobodu, vnitřní mír a sebeúctu, je funkční a přináší prospěch. Vesmír reaguje na každou naši novou myšlenku a volbu a neposuzuje, zda je naše volba správná či nesprávná z hlediska naší morálky nebo morálky naší politické reprezentace. Život nám vždycky přináší jen to, co do něj sami naložíme svou vírou a přesvědčením.
Kdyby politici připustili, že naše vžité názory jsou jen mentálními konstrukcemi, které se neustále mění, ale v zásadě nic nového nepřinášejí, přestali by si dokola vymýšlet a lhát. Veřejně by mohli přiznat, že náš způsob života nefunguje, protože je odrazem našich chaotických nefunkčních představ - mentálních konstrukcí; že nefunguje naše politika, ekonomika i soudní systém, nefunguje ani způsob, jakým se léčíme a poznáváme sami sebe.
Přiznali by, že náš způsob politiky a ekonomiky už dávno neposiluje radost, harmonii, jednotu, svobodu a lásku mezi lidmi. Přestali by svým názorům připisovat morální hodnotu a přiznali by, že stále více lidí považuje život za trest, a ne za vzrušující příležitost, a že polovina dospělé populace by potřebovala nejméně dva roky prázdnin, aby si dala do pořádku osobní život, vztahy i zdraví, zejména pak zničené duchovní sebevědomí.
Je evidentní, že nám naše konvenční názory a morálka nepomáhají dosáhnout toho, co říkáme, že chceme: žít ve svobodě, harmonii a míru. Zvonili jsme klíči, protože jsme toužili prožívat a uvědomovat si krásu života na individuální i kolektivní rovině, nevzpomínáte? Jenže skutečnost je jiná, navzdory zlepšující se ekonomice. Tak jděte, soudruzi, nalevo i napravo, korektní i nekorektní obhájci tradičních hodnot někam …
