Při pohledu na politický vývoj ve světě vidím jen dvě základní koncepce politického a společenského života.
První koncepce odmítá víru v tradičního „přísného“ netolerantního Boha, zatímco druhá odmítá víru v liberálního „relativistického“ Boha. Zjednodušeně řečeno. Někdo by mohl říci, že jde o věčný střet tradicionalistů a reformátorů. V některých společnostech se lidé přiklánějí víc ke koncepci tradičního Boha, v jiných to většinově odmítají a upřednostňují koncepci liberálnějšího Boha. Úplné přijetí relativistického „smířlivého“ Boha si ale netroufá žádná společnost díky strachu, který je v lidech hluboce zakořeněný.
Koncepce, která hájí tradičního Boha, vychází z představy, že Bůh je neměnná veličina, nadřazená (vymezující se) ostatnímu životu. Koncepce tradičního Boha říká, že žijeme ve světě neměnných pravd a skutečností, které nás utvářejí a definují jako „vyvolenou“ kulturní entitu. Tato koncepce vychází z představy, že jsou některé věci buď absolutně správné, nebo nesprávné, a že o tom, co je správné, za nás rozhodla neznámá vyšší autorita „Boha“. Naším úkolem je zjistit, co si Bůh přeje. Jenže právě na tom se nedokáže lidstvo shodnout.
Společnosti, kterým se daří čelit víře v tradičního Boha, si zachovávají potřebnou míru svobody a demokracie
Jak sílí obavy z budoucnosti, sílí i tendence k návratu k tradičním hodnotám a jistotám, k tradičnímu Bohu. Koncepce neliberálního Boha je opět na vzestupu v řadě států. Z této koncepce se rodí autoritářské režimy s jedním vládcem nebo jedním hnutím, které jediné ví, co je správné, a stojí tak minimálně morálně nad zbytkem společnosti. Vzestup víry v nesnášenlivého Boha lze u nás dobře vystopovat z volby Miloše Zemana, který svým chováním demonstruje svou oddělenost a nesmiřitelnost s jinak smýšlejícími lidmi.
Koncepce tradičního Boha produkuje elitistické teologie a kulturní a politické ideologie, z nichž vzešel také nacismus a komunismus. Bůh je vnímán jako žárlivý, často mstivý netolerantní Bůh, který se vymezuje vůči jiným kulturám a rasám - zdůrazňuje odlišnost a neslučitelnost jednotlivých kultur. Většina světových náboženství v takového Boha věří. Učí o Bohu, který vyžaduje poslušnost, přísně trestá sebemenší přestupek a v zájmu zachování vlastní identity prohlašuje, že je žádoucí vyhladit jiné kultury, pokud nás ohrožují.
Koncepce liberálního Boha nevychází z tradičních náboženských představ, zato se velice blíží kvantovým teoriím
Koncepce „jemného“ snášenlivého Boha vychází z představy, že Bůh není konstanta, ale měnící se systém, který se nachází v procesu vytváření sebe sama a není od ničeho oddělen - je totožný se vším. Tato koncepce říká, že žijeme ve světě relativity, kde nic není správného ani nesprávného, kde nic nemá smysl, pokud tomu nějaký nepřiřadíme. Vesmír rotuje a vibruje, mizí a opět se vynořuje. Žádné „ustálené“ hodnoty a prvky nejsou. To naše vědomí „konstruuje“ svět. Všechno si vymýšlíme, včetně válek a nemocí, a následně pak prožíváme jako realitu.
Moderní novodobá koncepce říká, že Bůh je nekonečný proces vytváření života, který od nikoho nic nevyžaduje (je soběstačný), nikoho neomezuje ani netrestá, s každým komunikuje (není od ničeho oddělen) a všem formám života umožňuje „růst vědomí“. Toto pojetí Boha je tak revoluční, že mnozí raději umřou za svou víru v nesnášenlivého Boha, než aby přijali koncepci tolerantního Boha, kterého se nemusíme bát ani poslouchat. Který nevyžaduje nošení šátků (ani nezakazuje nošení šátků) - který nemá žádné priority ani imperativy.
Je jisté, že lidstvo začne přijímat víru v zítřejšího Boha. Otázkou zůstává, jak dlouho nám celý proces bude trvat
Tyto dvě základní koncepce víry a politiky se budou dostávat do zjevnějšího a otevřenějšího střetu. Začneme diskutovat o tom, zda jsme schopni v zájmu zachování světového míru přijmout víru v liberálního Boha, který žije v jednotě se všemi lidmi a kulturami a který nemá žádné potřeby a priority, který neupřednostňuje žádný národ ani konkrétní způsob života. Organizovaná náboženství se ocitnou pod velkým tlakem, zda by neměla učinit zásadnější změnu představy o tom, kdo nebo co je Bůh a kdo jsme my.
Jakmile dostatečný počet lidí na Zemi odmítne víru v krutého trestajícího Boha, začnou se hroutit represivní režimy a náboženství. Budou odstraněny všechny represivní zákony, které lidem něco zakazují nebo přikazují. Postupně zmizí také požadavky a na školách se přestane známkovat a zkoušet. Koncepce Boha, který nic nevyžaduje ani netrestá, bude mít nezměrný vliv na všechny oblasti života. Svoboda se stane nejpřirozenějším projevem života. Každý člověk bude moci být „sám sebou“ a žít v důstojných životních podmínkách.
Nový vzdělávací systém nebude klást požadavky na věk ani na rozumové schopnosti. Budou se ho moci účastnit všichni lidé
Vznikne vzdělávací systém, který bude založený na relativistickém vnímání skutečnosti a rozvoji tvůrčích schopností, nikoli na poznávání objektivního světa a biflování, jak je tomu nyní. Rozvoj rozumových schopností zůstane v „závěsu“. Dnes máme otravné školství, kde se zapřahá vůz před koně. Budoucí škola bude školou tvůrčího vzrušení. Bude učit tvůrčí moc – jak skrze vědomí vytvořit žádoucí realitu. Místo faktů bude vyučovat „myšlenkám“ a jejich vlivu na utváření reality a vlastního zdraví. Školy budou vyučovat mechanismům, jak dokonale poznat sám sebe.
Žákům nebude vnucováno, co si mají myslet a čemu mají věřit, protože budou vědět, že víra, myšlenky a vědomí produkuje zážitky a zážitky vytvářejí realitu „Boha“. Studenti se budou učit nacházet okamžitá řešení problémů ještě dřív, než o nich začnou přemýšlet, neboť to, o čem přemýšlíme, udržujeme v iluzorní „snové“ realitě. To, co prožijeme skrze okamžité sebeuvědomění, přináší záblesk osvícení – pochopení skutečnosti. Začne docházet k rozvoji přirozených i „nadpřirozených“ schopností (v Bradavicích puknou závistí).
Celý vzdělávací systém bude založen na těchto zásadách: sebeuvědomění a sebeprožívání; upřímnost a otevřenost; zodpovědnost a usmíření. Tyto pojmy se budou vyučovat nejen v rámci humanitních a uměleckých oborů, ale i technických předmětů. Škola a život se propojí. Studenti budou přinášet do společnosti nového tvůrčího ducha a také novou kvalitu mezilidských vztahů. Duchovnost, věda a etika se začnou potkávat, sbíhat a nakonec splývat a nacházet vzájemnou oporu a inspiraci v poznávání zázračné reality „jediného Boha“.
Inspirováno knihami „kvantových“ ezoteriků a „hackerů“ a knihami N. D. Walsche Přátelství s Bohem a Bůh, na kterého čekáme.
