Jen v nejprimitivnějších kulturách a společnostech je možné diktovat a omezovat lidské chování. Ukazuje se, že úroveň pochopení smyslu lidské existence není u nás o nic vyšší než v KLDR.
Život i viry se chovají nelogicky. Nic není takové, jaké se to jeví
Naštěstí u nás za porušení zákazu nikoho neodvezou do pracovního tábora ke kruté převýchově. Současná situace připomíná pohádku o Šípkové Růžence. Protože Růžence a s ní i celému království hrozí - v případě, že se píchne do prstu - nepříjemné komplikace, rozhodnou se v zemi z příkazu krále (obyčejní lidé by tak absurdní opatření nezavedli) odstranit ze života Růženky všechny trny a ostré předměty. Jenže Růženčino hlubší vědomí se už dávno rozhodlo, že se bolestné životní zkušenosti nevyhne.
V té pohádce je ukrytá nejedna moudrost. Třeba ta, že život se chová zcela nelogicky a že "podfukem" a manipulací s vnější realitou se nevyhneme tomu, čeho se nejvíc bojíme. Snažíme se přelstít realitu i viry. Jenže viry se chovají stejně nelogicky jako sám život. Jak jinak by se mohl nakazit koronavirem člověk, který nepřišel do žádného kontaktu s nakaženým? Není to nic výjimečného, že k tomu dochází. Toto nečekané vzedmutí koronavirové infekce se děje nezávisle na počtu nakažených, takže v některých oblastech dramaticky stoupne počet nakažených, aniž by se nakazili jeden od druhého.
Vědci už dávno zjistili, že nelze přesně změřit polohu elementární částice, protože se v určitém místě ztratí a na jiném místě se nečekaně objeví, a že už samotným pozorováním částic ovlivňujeme jejich nevyzpytatelné chování. Částice se totiž nepohybují v jednom uzavřeném časoprostoru. Jinak by bylo možné změřit jejich přesnou polohu. Nic není takové, jaké se to jeví. Život je neustálá proměna a vibrace všeho existujícího.
Čemu se bráníme, to posilujeme
Kdyby se vláda zajímala o duchovní poznání a přečetla si také to podstatné z kvantové fyziky, možná by se vůbec nesnažila směšně přelstít kmitání koronavirových částic. Vláda v podstatě šíří paniku a strach a nevědomost vydává za moudrost. Lidé, kteří dnes vydávají nejrůznější hygienická a bezpečnostní nařízení a diktují lidem, jak se mají chovat, totiž předpokládají, že existuje jeden uzavřený časoprostor, v němž se všechno to koronavirové "běsnění" odehrává. Jenže se mýlí.
Žádný časoprostor není uzavřenou a izolovanou realitou. Všechny časoprostory jsou otevřenou realitou, takže všechno, co je, může být hned tady, hned tam. Proto nikdo ničemu neunikne, ledaže by "přeskočil" do jiné reality tím, že změní svou myšlenkovou úroveň, kde ho dotyčná událost již nedostihne (prožije ji jako minulost, kterou "předstihl" zvýšením úrovně svého bytí).
Naopak lidé, kteří se "podfukem" chtějí něčemu vyhnout, musejí stále dokola v cyklech podstupovat stejné výzvy a nepříjemnosti života. Čemu se bráníme, to posilujeme. Z čeho máme největší strach, to musíme také nakonec prožít. Jinak by se nemohlo vyvíjet naše vědomí. Přesně jako v pohádce O Šípkové Růžence. To, co dokonale poznáme a prožijeme jako jedinečnou zkušenost, a na co se podíváme ze svého nového úhlu pohledu, to také nakonec zmizí z našeho života, neboť to splnilo svou funkci.
Smyslem současných událostí je přivést každého člověka k jeho vlastní vnitřní moudrosti a umožnit všem lidem žít v přirozeném rytmu života, který už nebude stresující a zničující. Je smutné dívat se na často i vzdělané lidi, jak se nedovedou řídit přirozenou moudrostí Boha, kterou v sobě všichni máme, a jak čekají na instrukce z ministerstev a vlády, jak se mají chovat v čase koronavirové krize. Když slepí vedou slepé, jak to asi může dopadnout?
