Zdá se, že přibývá lidí, kteří se začínají probouzet, neboť zjišťují, že jim „systém“ bere vlastní rozhodovací schopnosti, protože jim předurčuje, kým mají být, co si mají myslet a co mají dělat.
Vzedmutí nevole zasahuje všechny oblasti života. Zjišťujeme, že jsme si zvykli poslouchat, vyhovovat představám druhých, takže máme jen psychologické návyky a ne skutečně svobodnou vůli. Jak ale v době postfaktické neodsuzovat to, co se děje a jak poznat ty, kteří chtějí „vrátit svobodu a moc všemu lidu“? Jak si můžeme být jistí, že to není jen další „ptáček zpěváček“?
Nejkrásnější svobodu a harmonii je možné zakusit jen v přítomnosti protikladných jevů. Proto každá událost - i ta, se kterou nesouhlasíme - může být vysoce transformativní
Ti, jejichž moudrost pochází z jiného zdroje, nám řeknou to, co už dávno ve svém nitru tušíme: že nic správného a nesprávného neexistuje; že neexistuje jediná správná volba, jediný správný politický systém, jediná správná demokracie, jediné správné náboženství, jediný správný způsob ekonomiky, jediný správný způsob léčení, jediný správný způsob bytí.
Řeknou, abychom se nebáli zaujmout jakýkoli postoj, abychom podporovali jakýkoli systém, jakoukoli vládu, jakoukoli víru, jakoukoli metodu léčení – abychom si zkrátka zvolili, cokoli chceme, a co nám v dané chvíli přinese největší radost. To je svoboda - svoboda činit jakoukoli volbu, zcela náhodnou, aniž bychom si byli jistí výsledky. Takovou svobodu nám dává Bůh.
A nakonec řeknou, že když se dokážeme vzdát své pravdy – svého upřeného vidění v okamžiku, kdy jsme vrženi na pokraj zoufalství a hlubokého odporu, objevíme mohutnější pravdu, transcendenci. A že budeme pak překvapeni, jak jsme všichni chtěli totéž a že všechny naše rozdílné postoje, kvůli nimž jsme vedli války, ukazovaly k jediné pravdě.
