Jsem máma, jsem táta a je to fajn

Kdo dnes s hrdostí řekne, že je mámou nebo tátou. Že je to nejkrásnější životní role, kterou v životě dítěte nemůže nikdo nahradit. V profesním životě můžeme být prakticky kýmkoliv, ale role zodpovědných rodičů je nenahraditelná.

          Pracovala jsem několik let v sociální službě, která poskytovala pomoc a podporu rodinám s dětmi, které se nacházely v obtížných životních situacích, spojené se ztrátou bydlení, dluhy, nezaměstnaností a závislostmi. Je toho docela velký ranec, co musí tyto rodiny řešit, ale chtěla bych zde zmínit to, co rodiny dnešní doby postihuje nejvíce a to jsou rozbité rodiny. Rozbité ve smyslu rozbitých vztahů, které nechceme a ani neumíme opravit. Vyhazujeme je do koše jako všechny věci na jedno použití. Žijeme vědomím, že nemá smysl je "opravovat". Rodiče nezletilých dětí střídají partnery jak ponožky a děti ani nevědí, čí jsou. Každou chvíli mají jiného "tatínka", který se přistěhuje do rodiny s cílem získat střechu nad hlavou a přiživit se na dávkách, které dostává žena, často to jsou různé druhy příspěvků a dávek. Tyto typy mužů, které takto parazitují se často v domácnosti dlouho neohřejí a jdou dál. Ano, jistě si řeknete, že za vzniklou situaci může také žena, která si takovéto "jmelí" najde a pustí si jej do svého domova, živí jej a je za něj ještě ráda. Poznala jsem situaci, kdy v domácnosti ženy s několika dětmi žil "přítel", který nebyl otcem ani jednoho z dětí nebo také situaci, kdy  v domácnosti ženy s dětmi pár dní žili tři muži. Jeden byl přítel z minula, který se odstěhovával, druhý byl nový přítel a třetí přišel na návštěvu za jedním z dětí.

        Situaci bychom se mohli pousmát, pokud by se nejednalo o tak závažnou a důležitou věc, jako je výchova příští generace.  Hledíme na své zájmy a zájmy dětí jsou nám na sto honů vzdáleny. Zmizely hodnoty jako odpovědnost, oběť, žít život pro druhé. Jak si mají děti utvořit názor na to, jak má fungovat rodina, když pořádně ani neví, kdo je jejich rodič. Jejich dětství se často hemží "tetami" a "strýčky", kteří si z jejich domova udělali průchoďák. Než si dítě vytvoří k někomu novému vztah, je ten dotyčný dávno pryč. Dětem tak vytváříme pseudodomov, v němž se nemohou cítit v bezpečí, nemohou si vytvořit obrázek, jak má vypadat domov, ve kterém jsou rodiče, kteří si uvědomují, že být mámou a tátou je fajn.