A klidně budu mlít maso

Nevinná  (z mého pohledu) dětská básnička Jiřího Žáčka, který říká, že z holek mají být maminky a takto je svět v pořádku, rozpoutala bouři v kruzích, které se brání tzv. stereotypům.

      Vzpomínám na slabikář v první třídě, kde máma a Ema mlely maso a tatínek opravoval auto. Jasné rozdělení rolí, které nikoho nepobuřovalo a troufám si tvrdit, že nezanechalo na dnes již dospělých žádná vážná traumata. Proto mě udivuje, že zastánci tzv. gendru protestují proti rozdělení rolí, které byly v minulosti dány a naši předci o nich nepochybovali. Mnoho z nich nemělo žádné extra vzdělání, ale používali zdravý selský rozum. Troufám si tvrdit, že dané role v rodině, kdy máma má určité úkoly a táta taky, dávají dětem pocit bezpečí a jistoty, což v dnešním světě jaksi chybí. Jak jinak si vysvětlit plné ordinace psychiatrů a psychologů, kteří mají denně 30 i více pacientů. Ti hledají v ordinacích smysl svého života, naději a ukotvení. Není to také tím, že najednou jaksi jejich svět "není v pořádku", protože se zmítají v rodinném chaosu, kdy nikdo neví, kdo je, zda žena či muž, jedno pohlaví uráží druhé a neváží si ho a ženy tím, že dokážou vše, jaksi muže odkoply a ti se cítí být na druhé koleji. Cítí se zbyteční, vždyť ztratili svou roli ochránce rodiny, ztratili svou roli toho silného, který  dokáže to, co žena ne. A to zejména z pozice síly. Vždyť fyzicky je muž silnější a žena nepotřebuje fyzickou sílu, ta má být opečovávaná, hýčkaná a má přesně tu úlohu, kterou Jiří Žáček popisuje, má pohladit, obejmout.

     Vidíme, že náš svět "přestává být v pořádku", a přesto mnozí z nás přikládají na oheň většího chaosu. Vážím si mužů i žen, vážím si práce kohokoliv a jsem ráda, že nemusím být horník, kopáč, hutník u vysoké pece, ale mohu být manželka, máma, babička a nemusím dělat těžkou práci jen proto, že se chci vyrovnat mužům. Žena je jiná než muž a já jsem za to ráda. Tato jinakost muže a ženy spojuje a navzájem se doplňují.

     A klidně budu mlít maso ......