Pionýrák za sto litrů aneb s B.I.L.em Indií na koni
Nápad účastnit se mezinárodního horse trailu na trase Udaipur - Pushkar v Indickém Rajastanu vznikl před rokem, právě v této předvánoční době. A mohl napadnout právě jen takové "magory" jako naše přátelské trio B.,I.,L., které několikrát týdně sedlá vlastní koně. A jako by B. I. L. té jezdecké dřiny a hodin strávených v sedle neměl dost, vydal se o dovolené poznat krásy severoindického Rajastanu z koňského hřbetu.
Organizátoři horse trailu nabídli možnost zdolat 420km v sedle koní indických plemen marwari a kajawari na trase Udaipur - Pushkar. V propozicích zdůrazňovali náročnost terénu a podmínku, že trail je určen pro zkušené jezdce, kteří jezdí na koni alespoň posledních šest let pravidelně, minimálně dvakrát týdně.
( poznámka : výcvik jezdce na koni tak, aby byl schopen bezpečně zvládnout koně ve všech chodech a v jakémkoliv terénu, trvá cca 300 odježděných hodin, tedy průměrně dva roky)
Při prvním společném setkání všech účastníku v Rajputana resort hotelu, jsme si hned po úvodních frázích typu "těší mě, jak se máš , odkud jsi?" začali vyměňovat informace, kdo, kde , jak, s čím a na čem jezdí.
V podstatě mezi námi děvčaty, neboť jak známo, jezdectví je tvrdý sport, nabitý emocemi, odříkáním, vytrvalostí, modřinami, pokorou a pevnou vůlí. Vyjímka potvrzující pravidlo přicestovala v podobě charismatického, milého a statečného šedesátníka z Mnichova.
Zástupkyně severského Švédska se představily jako mladá ambiciozní jezdkyně vprostřed slibné závodní kariery a její doprovod v podobě matky a tety. Rodina jezdící již po generace.
Švýcarské účastnice nasadily nejvyšší laťku se svými pravidelnými starty v mezinárodní military soutěží.
Dvojice z Německa líčila , kolika více či méně exotických horsetrailů se již zúčastnila.
Účastnice z Kalifornie se začala pod tíhou přehlídky počtu medailí a počtu startů lehce hroutit, a přiznala , že na koni jaksi neseděla již delší dobu. Naposledy v deseti letech na poníkovi.
Trio B.I.L., vychované v atmosféře českého podceňování a přílišné skromnosti, se představilo jako:" takoví běžní čeští majitelé koní a jezdci." A protože jsme si na tento trail vzaly jezdeckou výstroj typu: věci těsně před smrtí ( poznámka : věci, opravené, drobně poškozené , notně opotřebované, za které již dávno máte koupenou náhradu, ale je vám je ještě pořád líto vyhodit), hned jsme dostaly přezdívku i my " Ty češky z východu".
Celá ekipa se shodla, že se velmi, velmi těší , až se vyhoupne do sedel těch - dle slov majitelky, evropanky Ute - very sensitive, very lovely, very perfect (legendárních) marwari horses .
Ne všechny trailoví koně byli slibovaní Marwari. Částečně se jednalo i o křížence a dvě klisny byly zástupkyněmi plemene Kajawari. Jednou z původních myšlenek tohoto trailu bylo, že si každý účastník vybere koně, s kterým bude celou trasu absolvovat. Na první , evropský pohled nebyli koně ve vynikající výživné i zdravotní kondici. Jak správně tušíte, jednak se majitelka i ošetřovatelé dušovali, jak jsou koně dobře připravení a schopní a jednak, přece jsme nejeli, my Evropané celí natěšení takovou dálku, abychom se pak ani nezkusili vyhoupnout do sedla.
Další den jsme s přesunuli do základního tábora na kraji Udaipuru. Uvítaly nás postavené stany – na indické poměry velmi komfortní. V každém stanu byla dvě lehátka a dokonce i jedna židle. Uprostřed tábora potom stoly a židle pro společnou snídani a večeři. Nechyběl ani v propozicích uvedený splachovací záchod a sprcha. Obojí představovaly plechové kabinky na pojízdném podvozku s odtokovou dírou. Z připraveného kýblu přírodní vody jsme sebe i záchod splachovali malým umělohmotným hrnkem. (Ke konci trailu dosáhla česká výprava během jednoho použití „sprchy“ schopnosti v pěti litrech vody si umýt tělo, dlouhé vlasy a ještě vyprat )
Tábor se stany a společenskojídelním stolem
Ne všechny trailoví koně byli slibovaní Marwari. Částečně se jednalo i o křížence a dvě klisny byly zástupkyněmi plemene Kajawari. Jednou z původních myšlenek tohoto trailu bylo, že si každý účastník vybere koně, s kterým bude celou trasu absolvovat. Na první , evropský pohled nebyli koně ve vynikající výživné i zdravotní kondici. Jak správně tušíte, jednak se majitelka i ošetřovatelé dušovali, jak jsou koně dobře připravení a schopní a jednak, přece jsme nejeli, my Evropané celí natěšení takovou dálku, abychom se pak ani nezkusili vyhoupnout do sedla.
Pokud se přidělenému oři pod váhou 57kg nerozjely nohy a neprolomil hřbet, mohli jsme vyrazit.
V časných ranních hodinách jsme do sedlových brašen nafasovali dva litry balené vody a krabičku s obědem, sestávající s placek, zeleniny, vejce uvařeného natvrdo a ovoce .Nasedli na koně a se dvěma průvodci vyrazili cestou necestou rajastanskou krajinou. Zbytek organizačního týmu mezitím složil tábor , naložil naše bágly a vše přemístil na předem domluvené místo cíle denní etapy.
Terén byl opravdu velmi náročný a požadavek jezdeckých zkušeností byl oprávněný. Denně téměř 6 hodin v sedle s přestávkami na napojení koní i jezdců a dvouhodinovou pauzou přes polední vedro. Kamenité úzké stezky, prašné cesty a mnohdy, pokud průvodci zabloudili i třeba hodinový pochod po asfaltové silnici. Průměrné denní teploty postmonzumového období dosahovaly až 40ti stupňů celsia.
Kalifornská účastnice svou neznalostí a nezkušeností připravila celé ekipě nejednu pernou chvilku . Koně byli vůči sobě navzájem dost nesnášenliví. Všichni kousali, kopali po sobě navzájem , i po lidech, bez ohledu na lidskou na národnost. Bloumající a motající se kůň, na kterém seděla" Husa z USA", způsoboval konflikty mezi koňmi a následně i mezi jezdci. Výsledkem naštěstí byla „jen“ prokopnutá holeň s tržnou ránou a několik dalších modřin způsobených podkovami po sobě kopajících koní.
Zacházení, výcvik a styl sedu jezdce a vedení koně po indicku se od evropského stylu ježdění značně liší.
Na obrázku běžně používaný model udidla ( aneb mít v puse struhadlo křížené s ostnatým drátem, nenávidím celé lidstvo až k Adamovi) Diametrálně odlišný způsob sedu a vedení koně byl také častou příčinou neshod mezi evropským jezdcem a indickým koněm. Indičtí jezdci sedí na hřbetě koně uvolněně, jejich postava na hřbetě koně připomíná siluetu skládacího metru. Nejvíce potíží způsobovali ambiciozní jezdci ze Švýcarska a Švédska, kteří začali koně vychovávat a jezdecky výcvikově vzdělávat. Trekový kůň opravdu nemusí umět chodit v „sebrání a na otěži“ , ale hlavně se jistě a bezpečně se svým jezdcem pohybovat v terénu. Následkem takového nekorektního dvoudenního výcviku od švédské jezdkyně pak byla vystresovaná klisna vyrážející úprkem vpřed při sebemenším zašustění suchých přírodnin nebo cinknutí podkovy do kamínku . ( S následným rozprchnutím všech koní do všech možných i nemožných světových stran.)
Některý den zbyla chvilka i na masala čaj ve venkovské venkovní čajovně. Kůň je v Indii velmi atraktivní zvíře. Často jsme měli pocit, že někteří obyvatelé vidí koně poprvé v životě.
( aneb „Kdože to tam byl vlastně na safari???“)
Alespoň jednou denně bylo nutné upravit a opravit výstroj. Věta, kterou průvodci uměli opravdu perfektně zněla: „ I fix it , Madam!“
S přibývajícími kilometry a únavou přibývala i nervozita a nespokojenost jak u koní, tak u jezdců. Průvodci s úsměvem přijímali stížnosti a požadavky , případně náhle přestávali rozumět anglicky.
Porada průvodců aneb jak se zbavit obtížných Memsahib?????
Jedině češkám z východu se podařilo zvítězit v soutěži vytrvalosti a úspěšnosti reklamací a požadavků, a tak dosáhly výměny jednoho nemocného a jednoho nedostatečně připraveného koně za zvířata zdravá a vhodnější.
Třetí den po zhruba 100 kilometrech v sedle přišla na I. pověstná krize.“ Co na tom ježdění na koni celých 35 let vidím a proč to dělám ?“
Trailová polní kuchyně
V polední pauze se po obsahu balíčku ze sedlové brašny jen zaprášilo, byť , jak zapomněly propozice uvést, byl po celou dobu pouze vegetariánský..
Koně jsme po cestě napájeli nejčastěji v korytech pro kozy a dobytek.
Nebo v nádržích naplněných dešťovou vodou zbylou z monzunových dešťů.
Osmý den podvečer jsme po zvládnutí 420 km dlouhé trasy unaveni fyzicky i psychicky dorazili do města Pushkar. Druhý den v brzkých ranních hodinách jsme si ze sedel prohlédli obrovský velbloudí a koňský trh ( a konečně se alespoň pohledem pokochali na přenádherné výstavní hřebce a klisny marwari.) Po poslední snídani jsme se rozloučili s koňmi a o něco méně vřele s organizátory horsetrailu.
Snad nejméně vřelé bylo loučení mezi některými účastníky . Tři jezdci značně přecenili svoje jezdecké dovednosti a do Pushkaru koňmo nedojeli. Naše trio B.I.L. přenechalo svou osobní jezdeckou výstroj ( která kupodivu vydržela) indickým průvodcům, a odneslo si z dokončeného horsetrailu nejen upevněné přátelství ,ale především poučení, že má tendence být příliš skromné a podceňovat svoje jezdecké dovednosti a znalosti. Možná je část Evropy v chovu koní a ve výkonnosti v jezdeckých soutěží napřed, ve chvíli takzvaného hrábnutí si na dno svých psychických a fyzických sil jsme to byli právě my, Czech, kdo obstáli a pomáhali hroutící se celé ekipě ....
Kam pojedeme příště? Hádejte...
Iva Šemberová
Kapka jedu v kostce medu
Seděla jako malé zmoklé kuřátko. Slzy v očích. Slzy v srdci. Za pár hodin se měla setkat se slzovým autorem. S ním. Přímo s NÍM. Obklopena přítelkyněmi, očekávala rady všelijakého typu. Co si má obléct. Co říkat. Kdy mlčet. O čem se bavit. O čem se , proboha, nebavit.
Iva Šemberová
Seznamková úroda aneb pětatřicátníci, chlapci jako květ
"Muže je třeba chránit, neboť je schopen sám se vyhubit " usoudily zřejmě ženy, jež prožily světové války. A hbitě a systematicky začaly program ochrany mužů vkládat do výchovy svých dcer a vnuček. Každá nastupující generace matek pak, jak je to v každém vývoji běžné, jen zdokonalovala a zdokonalovala....
Iva Šemberová
Zákon zachování lásky
"Když já ji tak miluju. Celý ty roky. Jsem šťastnej, když zavolá a něco ode mě potřebuje. Kdyby jen kývla, tak..." J.se napil piva. Jeho krásné modré oči ztemněly a ztěžkly. A já začala myslet na to, jak každý máme ve svém životě někoho, kdo by nás tak rád miloval a koho i s jeho láskou odmítáme. A myslela jsem také na to, jak každý máme ve svém životě někoho, koho bytostně milujeme. Někoho, kdo naší láskou opovrhuje a kým jsme odmítáni. Takový zákon zachování lásky.
Iva Šemberová
Záhady jediné boty
Určitě se vám to už někdy přihodilo. Jedete autem po okrsce. Jen tak si řídíte, pískáte, zpíváte, posloucháte rádio a najednou, uprostřed vozovky něco leží. Zasotříte zrak , zpomalíte( co kdyby to byl kámen? ) , přiblížíte se a zjistíte, že je to bota. Záhadný, identifikovatelný nelétající předmět. Bota. Jedna bota.
Iva Šemberová
Lekce samcologie - malý výkladový slovník seznamovacích inzerátů
Výlov kaprů skončil už před několika měsíci. Blíží se vánoce a Silvestr. Pomyslné rybníky internetových seznamek praskají ve švech. Nikdo nechceme zažívat na vánoce a Silvestra pocity osamělosti a opuštěnosti. (poznámka: Druhá tsunami seznamovacího zájmu přichází s květnem. Nikdo nechceme jet na dovolenou sám a osamocen, že.) Jen nevím proč, se samci našeho rodu uchylují tak často a velmi rádi za účelem vylákání samičky na kávu (večeři, procházku, bruslení, pinkání míčů a balónků všeho druhu), k taktikám lživých, jepičích informací o své osobě. Taková jepičí informace mívá při osobním kontaktu životnost mnohdy ještě kratší, než jmenovaná jepice ( tímto se jepičímu hmyzu omlouvám za případnou urážku).
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Doložte, že je Země kulatá, šokoval slovenský vysoký státní úředník
Blízký spolupracovník slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové Lukáš Machala dal najevo...
Válek představil prezidentovi plán rozvoje zdravotnictví. Řešili i ministra pro vědu
Prezident Petr Pavel přijal ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Představil mu...
Opilý řidič naboural šest aut. Na pumpě pak rozlil benzin a hrozil, že se zapálí
Opilý cizinec zaměstnal v sobotu ráno prachatické policisty. Nejdřív naboural šest aut, pak na...
Není to o lajcích a na TikToku nebudu, říká budoucí ministr pro vědu Tuleja
Pavel Tuleja, který má být příští týden jmenován novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace za TOP...
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2484x