Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JF

Prostě bolševoráj pracujícího lidu jak vyšitý. S Poeovým havranem krákorám Never, never more! :-/

0 0
možnosti
DP

S diky jsem si precetl Vas zajimavy clanek. Nedavno jsem videl video jakeho ruskeho "provokativniho dokumentaristy", ktery v roce 2019 udelal zajimave video o KLDR. Mozna jeho videa znate? Kdyz prejel vlakem pres hranici mezi KLDR a Ruskem zpatky do Ruska, byl doslava "uneseny" tim, jak je to vsechno v Rusku ve srovnani s KLDR volne. Asi to byla jeho posledni navsteva KLDR, protoze se ve svych videich vyjadruje o severokorejskych lidrech jako o lharich. Ja uz se kvuli veku do KLDR nepodivam, rad bych srovnal KLDR s Jizni Koreou, tam na mne udelal velky dojem vsude velmi pratelsky a napomocny pristup jihokorejcu k nam coby cizincum.

0 0
možnosti
MB

Pro mě byla neuvěřitelná scéna amerického dokumentaristy. Natočil dospělého muže s dítětem na kolotoči. Obě postavy zíraly do prázdna, nikdo na celém kolotoči se neusmíval, až mi běhal mráz po zádech. R^

0 0
možnosti
Foto

A15l17e27š 88G57i55l74l

26. 3. 2021 5:40

Tak to úplně není. Oni mají prostě takovou povahu, že když se před ně postaví kamera, tak vypadají jako na pohřbu.

0 0
možnosti
Foto

Jistě máte skvělé cestovatelské zážitky. Jedná se o opravdu nádhernou zemi. Ale... napadlo vás, že ty rozesmáté tváře na fotografiích, jsou v přímém kontrastu se životem vesničanů? Že vaše Eura a Dolary svým dílem pomáhají udržovat u moci barbarský režim.

1 0
možnosti
Foto

A40l37e72š 59G48i75l47l

26. 3. 2021 5:46

Tím, že tam nikdo nebude jezdit a nebude se o KLDR psát, se realita nezmění. Takže ano, jistě, napadne to úplně každého. Zejména v případě KLDR. Málokdo to řeší u Kuby, Číny, Íránu a dalších zemí.

0 0
možnosti
  • Počet článků 245
  • Celková karma 19,46
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky