Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

M31i32k40e 74G46i82l97l

3. 2. 2022 14:06

S odbavenýma báglama, tak to čumím...

0 0
možnosti
DP

Sice v pohode, ale to stale neni nic ve srovnani s mym letem z ostrova Guam na ostrov Ponape v severozapadnim Pacifiku v unoru 1981. Letadlo tesne pred pristanim proletlo nizko nad drahou, aby zjistili vizualne stav ranveje a odehnali eventualni zvirata. Po pristani jsme si vyzvedli zavazadla u letadla a bylo hotovo. Zadna imigrace, zadni celnici. Pri odletu jsme zase dovezli zavazadla k letadlu, zadne vazeni, (u vstupu na letistni plochu byla rezava a zrejme nefunkcni vaha) zadny check in, zadna pasova kontrola (presto, ze se jednalo o mezinarodni let na ostrov Nauru, tam ale naopak byla imigracni kontrola jako remen), kdyby pasazer chtel, tak by mohl asi nechat nalozit kufr o vaze 50 kilo. Jeste mne zajima, u ktere spolecnosti mate moznost vybrat si pri check in zdarma misto u nouzoveho vychodu? U spolcnosti, ktere my pouzivame to jde jenom pri bookovani letenky a plati se za to, pri poslednim letu spolecnosti SAS z Tokia do Kodane to stalo $76 navic.

0 0
možnosti
Foto

A76l85e57š 53G68i24l30l

3. 2. 2022 13:16

Tohle byl Smartwings :-).

S lítáním před 9/11 nebo dokonce v 80. letech se to nedá úplně srovnávat. Ale vnitrostátní malá letadla se neřeší ani dnes. Saint-Pierre - Miquelon bez kontroly a pouze jeden pilot (2021), na Havaji mezi ostrovy vážili zavazadla i lidi, ale bezpečnostní kontrola taky žádná (cca 2010).

0 0
možnosti
  • Počet článků 245
  • Celková karma 19,46
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky