Ze života vysokoškolaček - Stáňa (4. část)

Ona nic nemusí, má tatínka a maminku…a taky velký prsa.  Varování rodičům: Máte-li dcery na vysoké škole, nečtěte dál. Bude to tak lepší a nezbortí se vám idea o vašich princeznách.

Stáňa - bez podpory rodičů by se snad ani na tu školu nedostala. Mazánek, který vše vidí jinak než ti, kteří musí při studiu makat a tvrdě dřou, aby si mohli dovolit další rok studia. Ona nic nemusí, má tatínka a maminku…a taky velký prsa.

Na exkurzích po východních Čechách a na jižní Moravě jsme to s MANPem rozjely. Já se Stáňou jsme byly ústřední dvojice a občas se k nám někdo nachomýtl, když byl v dobrém rozpoložení. Nic nám nebylo svaté, a tak mimo jiné vznikla série dosti odvážných ženských fotek v sakristii nejmenovaného kostela nebo optické klamy na Pernštejně, který jsme prolezly skrz naskrz. V zámeckých parcích či kostelech na naší tour nezůstal kámen na kameni a my byly za rebelky v utajení, protože kdyby to prasklo tak nevím nevím. To, co jsme prováděly s mnohými barokními sousošími bylo více než nedůstojné. Byly jsme divoké, dravé a hlavně hravé…Prostě nevybouřené mládí. Byly jsme jako tajné agentky a strašně nás to bavilo. Během toho poslední roku na bakaláři vznikly neuvěřitelné fotky. Smilstvo samo.

Stáňa milovala divoké večírky a když je nepořádala sama, šly jsme do Vertiga nebo do Ponorky na jazzovou session našeho miláčka „Doktora Pravěka“. Tam jsme jako zbavené smyslů kolikrát skončily jako ty nejprostopášnější go-go tanečnice. Velké výstřihy, házení hlavou a smyslné pomrkávání jedna na druhou. Chlapi nám byli úplně ukradení, stačily jsme si samy.

Magda začala chodit s náma, protože už jí nebavilo být pannou a rozhodla se zbavit otěže, než půjde ke státnicím. Blbý bylo, že toho moc nevydržela, ale než odpadla, byla z ní divoženka. Na jedné akci ve Vertigu se dočkala. Byla to jednorázovka a toho chlapa už nikdy poté neviděla.

Když jsme se potřebovaly zklidnit zašli jsme do Kratochvíle. Té nejlepší čajovny, co jsem znala. Pracovala tam Pája, která s námi chodila do prváku. Bohužel to nezvládla utáhnout, protože jí rodiče jasně řekli, že jestli nepůjde na medinu, tak že jí přestanou podporovat. A stalo se. Přežívala různě a pak to vzdala. Stáňa proto ale neměla pochopení. „Kdyby se víc snažila, nemusela takhle dopadnout,“ řekla jednou. To mě docela zarazilo, protože jí celé studium podporují rodiče, aby nemusela jít na brigádu. Nebylo to poprvé, kdy jsme se na něčem neshodly.

Stáňa začala hodně řešit peníze a řešila je i tehdy, kdy jsme někam šly třeba na pizzu a některé z nás chyběly třeba čtyři koruny. Vždycky je chtěla vrátit co nejdřív a kdyby mohla a nebylo jí to blbé, řekla by si i o úrok z prodlení.

Měla štěstí, že dobře fotila a občas si přivydělávala focením u bývalého, který byl produkčním různých fesťáků. Ten si ale časem našel jinou „dobrou duši.“ Stáňa nechápala, jak jí to mohl udělat. Saša jí to samozřejmě vysvětlila po svém: „Proč by ti měl něco dohazovat, když mu ani nepodržíš.“ Ajajaj…tím si Stáňu poštvala proti sobě a od té doby spolu moc nemluvily. Stáňa totiž nevydýchávala kritiku, i když byla dobře míněná.

Rozhodla jsem se jí pomoct a jednou jsme se na latéčku v Café San´t Angelo domluvily, že si budeme pomáhat. Věděla jsem o pár lidech, kteří se chtěli nafotit, ale bylo to vždy s tím, že chtěli uvolněnou atmosféru a nic kýčovitého. Dařilo se a Stáňa byla za vodou. Jenže na něco zapomněla. Na mě. Ač jsem jí dohazovala kšefty a pomáhala jí při focení a vytvářela pohodovou uvolněnou atmosféru, neměla jsem z toho nic. Jo, ona fotila a ty fotky pak retušovala, ale přece jí nebudu dělat holku pro všechno jen tak!? Držela jsem se a věřila, že jí to přece musí dojít…

Blížil se konec semestru a naše poslední zkouška byla u docenta Malíčka. Ten den přišly všechny holky jako ze žurnálu. Minisukněmi a výstřihy se to jen hemžilo. Když přicházel do svého kabinetu, mrskl po shluku lepých děv okem a nechápavě zakroutil hlavou. Zkouška z Michelangela byla za trest, protože kdo neznal do detailu jeho život a dílo, odporoučel se vstříc k opravnému termínu. Já nikam nespěchala. Všimla jsem si, že jako jediná nemám minisukni ani výstřih. Za to potní koláče v podpaží by se daly krájet!

„To nemyslíte vážně!!! Tak vy se na to ani nepodíváte a myslíte si, že to za vás vyřeší ta vaše minisukně!?!?“ Všechny jsme zbystřily, protože za dveřmi se ozval Berniniho hlas a asi za 10 sekund z kabinetu vyšla ubrečená kolegyně. „Doprdele!“ ulevila si Stáňa a dala si přes prsa pléd, aby neprovokovala, protože z poslední trojice měla jít na řadu právě ona. Jak bylo předem domluveno. Dala to a já nakonec taky. Ty poslední věty s Malíčkem si budu pamatovat do konce života: „Tak, chcete mi ještě na závěr něco říct?“ podívá se na mě a já se, vdechujíc jeho Axe non stop fresh, zmůžu jen na: „Poté, co jsem četla jeho životopis můžu říct jen jediné, že to byl dobrý chlapík.“ No TVL, to jsem tomu dala. Vzápětí se na mě podívají ty jeho těkavé oči a řekne: „No, dobrá.“ A i ta známka nakonec byla dobrá, i když jsem ho měla až po krk. Ne docenta, ale Michelangela, protože jeho Pietu už nikdy nic nepřekonalo a mohl se snažit sebelíp. Ale to už jsem si raději nechala pro sebe.

Blížil se víkend a Stáňa měla mnou domluvené jednodenní focení za 10 000,-. Naplánovala nám harmonogram skvěle. Vyzvednu ji autem (půjčeným od mamky, které budu muset zaplatit za benzín), zajdeme si na oběd a někam večer zablbnout a mně utečou doučování, na kterých bych si vydělala dohromady 600,- a následující týden budu v Olmíku sušit hubu, protože budu mít sotva na jízdné.

Osud tomu chtěl jinak. V pátek večer jsem dostala takovou chřipku, jakou si nepamatuji. Mívám je jednou za cca 3-4 roky a pak dva dny jenom ležím a nemůžu ani pořádně chodit. V sobotu ráno jsem z posledních sil domluvila s holkama, které se měly fotit, že Stáňu vyzvednou a pak jí hodí na vlak. Stáně jsem to napsala a vysvětlila jí co a jak, a že na tom fakt nejsem dobře. Její odpovědí byla ta nejhnusnější smska, kterou jsem v životě dostala. Vyčetla mi, co mohla (opravdu mi mohla něco vyčíst?).

To byl konec našeho přátelství. Já nepochopená a ona uražená s desetitisícem v kapse z půl denního focení.

A jak to nakonec dopadlo s námi děvčaty? Finále vygraduje v poslední části, která bude o Magdě.