Pod heslem „hlavně se pořádně nafutrovat“ a s myšlenkou, že se nesmí prozradit nic, co by bylo v budoucnu použito proti nám, si pravidelně dopřáváme rodinných radovánek.
Takže za prvé: ne každý se chce přecpat k prasknutí a za druhé: ne každý si těch radovánek dopřává dobrovolně a s radostí. Jak přežít návštěvy rodinných příslušníků bez újmy na zdraví?
Níže pár modelových situací k zamyšlení:
Jsem single
„Tak kdy už nám přivedeš někoho ukázat?“
Typická otázka, kterou začíná minimálně půlhodinový teror, jež musí podstupovat každý, kdo nemá partnera. Nejvíc se na „legraci“ na druhý účet podílejí ti, kteří jsou vdaní/ženatí a mají děti a nechtějí, aby na ně přišla řada s otázkami typu „Co je u vás nového atp.“
Kamarádka mi nedávno řekla, že její dcera čelila ve svých 22 letech podobné otázce, doplněné ještě o „Já jsem byla v tvém věku už vdaná.“ Jelikož těmto otázkám čelila pravidelně, protože zůstala z vnoučat jako úplně poslední bez partnera, rozhodla se přejít do protiútoku: „Jsem lesba a mou přítelkyni tady asi vidět nechcete.“ Babička se pokřižovala a po zbytek rodinné akce se na svou vnučku ani nepodívala.
Co může v podobně nepříjemné situaci pomoci, je pomocná ruka od někoho dalšího, pro něhož jsou tyto debaty též trapné a zbytečné. Ale toho se zhostí málokdo, mohl by totiž upozornit na svou osobu, a to nikdo nechce…
Proč pořád samé oslavy?
Kdy už sakra pochopí, že jsem ženatý/vdaná a mám děti, se kterými chci trávit volný čas a svátky tak jak chci já, a ne jak mi to nalajnuje někdo jiný!?
Léta zaběhlý stereotyp, že se vždy celá rodina schází u Máni, protože má prostory pro dvacet i více lidí a ráda se ujme role hostitelky, protože chce slyšet slova chvály, jak je její bůček opět skvěle propečen, bábovka je vláčná tak, že se rozplývá na jazyku, nápojový lístek je nekonečný.
Realita je taková, že kdyby se toho nechopila Máňa, tak se rodina bude scházet maximálně na pohřbu a po požití její cukrem prolezlé bábovky detoxikuje 90 % pozůstalých v rámci sugarfree týdne. No a pro vegetariána je oslava celodenní hladovkou, protože co není dělané z poctivého domácího sádla, to nesmí Máně do domu.
Kdo to má pořád žrát, se pobleju
Víte, jak se pozná nejlepší a nejbáječnější oslava? Pozorně si přečtěte tučně napsaný nadpis nad tímto odstavcem.
Již při vstupu si nelze nevšimnout plechů s různými řezy, buchtami a roládami, které lemují cestu do obýváku, kde se schází účastníci soutěže alá Prostřeno. Hesla dne jsou „Žijeme proto, abychom jedli“ nebo „Co by za to daly děti v Africe.“
Kdo vstoupí do arény, nesmí ji opustit, dokud nesní: oběd, zákuseček a kafíčko po obědě, narozeninový dort s přeslazenými bublinkovými nápoji, které budou v útrobách vytrubovat Radeckého pochod až do pozdních ranních hodin. Následuje něco slaného na vyrovnání sladké chuti. To vše doplněno jednohubkami, chlebíčky a asi šesti druhy řezů, buchet a rolád, druhou kávou, brambůrky, tyčinkami, oříšky a před odchodem ještě něčím teplým.
Švédské stoly by se styděly a bar v nedaleké hospodě taky.
Kdo odmítne cokoliv od hostitele/hostitelky, je zpražen pohledem bájné medúzy a nezmůže se na odpor. Ti, kteří se opováží odmítnout podruhé, jsou odsouzeni k tomu, že domů nedostanou výslužku.
Trapné ticho
Každý chce slyšet nějaké novinky, ale nikdo nebude mluvit dobrovolně. Všichni jsou skoupí na slovo. Přece se nebudou chlubit. Nestanou se terčem závistivých pohledů a pomluv od ostatních členů rodiny, až odejdou. Vítězem je ten, který udrží neříct o sobě vůbec nic.
Vtipné výstupy provázené pantomimou
Tak například když je partner taktně opomenut, že některé věci se v rodinném kruhu ventilovat prostě nebudou.
Nebo když jsou součástí rodinného veselí děti různého věku. A natož pak děti, které nechtějí slavit a už vůbec ne slavit vlastní narozeniny. Taková ostuda, řeknou si rodiče. Však já jim to spočítám, utrousí vypočítavě dítě vláčené matkou po zemi ať si jde sfouknout ty podělaný svíčky a oslava může začít.
A jako poslední něco ze současnosti:
Co? Covid? Ale já mám narozeniny!
Jsou mezi námi i tací slavomani, pro které je představa neuskutečněných oslav svátku, narozenin a kdo ví čeho ještě, naprostá katastrofa, ba přímo noční můra.
Jsou schopni oslavu naplánovat tak, že se celá rodina protočí během prodlouženého víkendu a načasování je vyšperkované do naprostého detailu a k naprosté spokojenosti koho? Oslavence!
To dáš
I třeba jen v úzkém kruhu rodinném. Hlavně žádný stres!
