Přestaň vřéskat na to děcko, kdo to má furt poslouchat!

Mezi matkami existují Aktivní sopky, Mlátičky, Psychoteroristky, Královny dramatu, Trpitelky a další. Každá má svou metodu jak vycházet se svým dítětem.

Jako matce se mi občas nedaří, být vyrovnaná jako učitel zenu. Mnohé ženy mi dají za pravdu, že záleží na tom, v jaké fázi měsíce se zrovna nacházíme nebo jestli jsme se mohly vyspat bez přerušení alespoň 5 hodin. A tak když můj pohár trpělivosti přeteče, jsem sopka, která začne chrlit lávu.

Aktivní sopka

Kdysi mi jedna moudrá žena, zasloužilá matka několika dětí a vnoučat, řekla: “Ten můj starej mi pořád nadává, že mám přestat vřéskat na ty naše děcka. A víš, co já na to? Radši na ně budu řvát, než abych je mlátila hlava nehlava.“

I já mám své dny. Občas stačí jeden pohled a dětičky pochopí. Někdy je toho ale až moc a když se to nakupí, jsem jako býk, který před sebou vidí kus vlajícího hadru. Můj hlas rezonuje. Bytovka se otřásá v základech a ten kdo je poblíž by byl raději co nejdál.

Většinou to jde po dobrém, ale když mají drobečci svou první pubertu, kdy si vytyčují svá teritoria, ujedou nervy i jinak klidnému a pohodovému dobračisku.

Mlátička

Mlha přede mnou, mlha za mnou. Doba temna. Nezvladatelné emoce a veškerý přetlak musí ven.

Ve zkratce to, co předchází výprasku. Poté přichází úleva a hned na to výčitky.

Některé matky, zvláště jsou-li na děti samy (mnohdy dává partner přednost mužské společnosti v nedalekém kiosku), to prostě nezvládnou…

Na dítě to časem nestačí a výsměchem matce naznačuje, že je na něj krátká.

Psychoteroristka

„Mami, mluv se mnou,“ prosí s pláčem dítě, se kterým se matka již několik hodin nebaví. Trestá své dítě jedním z nejhorších způsobů, které znám – nezájem.

Dítěti nikdy nevysvětlí, proč se k němu tak chová. Nehodlá se o tom vůbec bavit. „To přece musí pochopit každý, proč se s ním nebavím, ne?“ odvětí na to žena, která tak kopíruje vzorec, jež zná ze své rodiny.

Královna dramatu

Jednu chvíli své dítě miluje až za hrob, v té druhé mu přeje jenom to nejhorší a zahrnuje ho slovy, které z úst matky dítě slyšet nikdy nemá.

Někdy je to matka, která je sama ještě dítě, jindy je to žena, která měla dítě s tím nesprávným partnerem a dává to všem pěkně vyžrat.

Emoční výlevy před veřejností ani neskrývá. Vždy si je dokáže obhájit. Když to na ni „přijde“, pro uklidnění sáhne po cigaretě nebo alkoholu. Ať už doma nebo na veřejnosti.

Tichá voda břehy mele alias Trpitelka

A) Počkej doma!

Na venek působí velmi vyrovnaně. Člověk by řekl, že je to matka roku. „Nenech se ošálit. Podívej, jak se k dítěti sklání, drží ho více než pevně za paži a říká mu Počkej doma. To něco uvidíš!“ vyvádí mě z omylu kamarádka na dětském hřišti.

B) Miláčku, prosím nezlob.

Tak tyhle trpitelky jsou fakt k pláči. Tedy ony se tak tváří. Dítěti by nezkřivily vlas, mluví až nepřirozeně spisovně a nikdy nezvýší hlas. Jsou to takové hodné, ehm, jak to jen napsat, aby to nevyznělo pejorativně…

No, asi tak. Časem se jejich "přístup" projeví tak, že se z jejich milovaného dítěte  stane tyran, který šikanuje kolektiv již od školkového věku. Matky tomu však odmítají uvěřit.

Kategorií by mohlo být více, ale vždy se bude opakovat to samé…jak dlouho to s dítětem vydržíte, než vám buchnou saze. A na to, že existují stoprocentně vyrovnané matky, nevěřím. Takže všem těm, které své děti milují přeji, aby to dotáhly do zdárného konce a těm momentům, kdy jim ujely nervy, bylo co nejméně.