Když jsme nedávno byli na tůře, pozdravili jsme se se všemi, které jsme míjeli. Bylo to milé.

A občas vychovám i některého bubáka, který beze slov přijde k přepážce a mrskne mi tam složenku,nebo dopis. To vždycky nahlas řeknu:"Také vám přeji dobrý den!"

Někteří s úsměvem odpoví, někteří se omluví (se stane, že zrovna na něco mysleli a zapomněli pozdravit). Na některé je ovšem i pozdrav krátký.

Neodpovědět na pozdrav je prostě neslušné, ne-li ignorantské.

Já, když jdu do obchodu s tříletým vnukem, tak ho všechny prodavačky postiskají a odchází z pozdravem čau, ahój.

Úplně vidím svého syna...zvedne ruku a buď řekne paa nebo áhoj

Naše ulička je osmidomková se třinácti dětičkama. Většinou na mě (78 let) volají ahoj, jen dvě opravdu dobře vychované, nezdraví nikoho. Mají to zdravení nějak v šiškách zablokované. Pozdrav má jít ze srdce, ne z povinnosti.

Zdravím!

Souhlas, paní Věro. Blbé ale je když, děti nezdraví/nepoděkují/nepoprosí doma...I když to je také asi od srdce Krásný den!

svým blogem jste mi připomněla dobu, kdy byla dcera malá a já jí učila, že pokud někoho pozdravím já, tak by ona měla taky. Dnes potkávám při venčení psa souseda, který odvádí dítě do školky a pozdravíme se navzájem, ale dítě mlčí a otec mu nic neřekne. Jednou jsem to nevydržela a pozdravila nejen toho souseda, ale i toho chlapce. Pozdravil mne. Tak jsem si myslela, že jim to třeba dojde. No nedošlo. Kluk nezdraví dodnes.

Proč by dítě mělo zdravit někoho, do koho mu nic není a nezajímá ho? Lámete svoje děcka svědomitě, ale není na tom nic chvályhodného.

Milý pane Kuthane, věřím, že to myslíte dobře. Na jednu stranu máte pravdu "Proč by měl někdo zdravit někoho, kdo ho nezajímá", na druhou stranu tento styl (ne)vedení dítěte nepřinese do budoucna nic dobrého. A nezdravením to začíná...

Proč by měl někdo zdravit, vždyť

V zdravém těle zdraví duch!

Před několika lety v seriálu Ulice přišla do sborovny žačka a nepozdravila.Učitelka to s ní vyřídila a pravila druhé učitelce:"Všimla jsi si, ani nepozdravila."

Ve firmě jsem to vypravoval spolupracovníkovi a říkal jsem, že toto by se za našich časů nestalo.Při příchodu do sborovny by ho učitel třeba 10x poslal za dveře, že NĚCO ZAPOMĚL.A posíllal ho za dveře tak dlouho dokud žák nepozdravil.

Spolupracovník měl manželku učitelku a říkal, že toto by si dneska učitel nemohl dovolit, protože dítě by si doma štěžovalo, že ho učitel (ka) šikanuje.A vypravoval mně, že i když se učitelé snaží o něco, tak ale rodiče pak přijdou do školy a na učitele si stěžují a nakonec jsou oni ti špatní.

Takže kolikrát za určité chování nemohou děti, ale rodiče, kteří je tak vychovávají.

Mám stejný dojem, ale nejsem rodič a nechci se jich dotknout.

Můj malý bratr vzhlížel k puberťákovi odvedle. Potkali souseda, brácha ho pozdravil a puberťák mu říká: "Ty ještě zdravíš? Já už ne..."

To bych ovšem nebrala jako bernou minci, protože od puberťáka se dají očekávat věci nevídané, neslýchané.

Musíte posuzovat před a po, mezi tím byste se mohla dopustit různých trestních činů, ba i toho nejhoršího.

Omlouvám se - 2x ! Wi FI - Odeslat = jde, nejde a pak zase signál přijde ? ...

Téma vděčné, nevyčerpatelné. Zrovna píši své neumětelné "Paměti". Baví mne to, neb nad slovem písemným, nutno i bádat. Aby se člověk zcela neznemožnil. Logicky jsem došel i na děti - výchovu. Pojednou se započne objevovat -

Dítě, jako nejvyšší hodnota všeho. Objev pojmů, rozdílu - Uživit a vychovat. Je špatných dětí ? - Není, je pouze špatných rodičů. Když kritizujeme mládež - dítě, kritizujeme koho ? Klasiko společenský pohled - každá generace je horší ! V užším významu, pak přece kritizujeme sebe ! Kdy vlastně dítě pochopí rodiče své ? Jednoduché, až se samo, rodičem stane ... !

Člověk je tvor společenský. Základem jsou osoby dvě. I se potkávají. K tomu společenskému, náleží i dialog. Jak se navazuje ? Jednoduše - pozdravem ! Základní, prvotní kontakt. Může - nemusí, následovat onen dialog. Součástí formování dítěte, je právě i ten pozdrav. Je to v jeho zájmu ! Objev hodnot, svého místa řazení a respekt autorit. Přirozený proces, nástup sebereflexe ...

Nezapomenu, na své dětské procházky s maminkou. Ta mi dokonce tiskla ručku, abych neopomněl ! "Dobrý den" ! Otec pragma pravil - Ano, to dělej ! Je to dobré a navíc tě to nic nestojí ! Nicméně psy, kočky zdravit nemusíš! Sranda, čas popostoupil, již zdravím na chalupě Ferdu boudy i Pícu ! Dítě, je odrazem rodičů svých ...