Téma vděčné, nevyčerpatelné. Zrovna píši své neumětelné "Paměti". Baví mne to, neb nad slovem písemným, nutno i bádat. Aby se člověk zcela neznemožnil. Logicky jsem došel i na děti - výchovu. Pojednou se započne objevovat -
Dítě, jako nejvyšší hodnota všeho. Objev pojmů, rozdílu - Uživit a vychovat. Je špatných dětí ? - Není, je pouze špatných rodičů. Když kritizujeme mládež - dítě, kritizujeme koho ? Klasiko společenský pohled - každá generace je horší ! V užším významu, pak přece kritizujeme sebe ! Kdy vlastně dítě pochopí rodiče své ? Jednoduché, až se samo, rodičem stane ... !
Člověk je tvor společenský. Základem jsou osoby dvě. I se potkávají. K tomu společenskému, náleží i dialog. Jak se navazuje ? Jednoduše - pozdravem ! Základní, prvotní kontakt. Může - nemusí, následovat onen dialog. Součástí formování dítěte, je právě i ten pozdrav. Je to v jeho zájmu ! Objev hodnot, svého místa řazení a respekt autorit. Přirozený proces, nástup sebereflexe ...
Nezapomenu, na své dětské procházky s maminkou. Ta mi dokonce tiskla ručku, abych neopomněl ! "Dobrý den" ! Otec pragma pravil - Ano, to dělej ! Je to dobré a navíc tě to nic nestojí ! Nicméně psy, kočky zdravit nemusíš! Sranda, čas popostoupil, již zdravím na chalupě Ferdu boudy i Pícu ! Dítě, je odrazem rodičů svých ... 
