Po týdnech doprošování o nějaké informace ke kurzům, mě neuspokojivé odpovědi donutily přehodnotit, jestli vůbec jazykovku potřebuji. Jasná odpověď zní NE. Tedy alespoň do té doby, než budu chtít začít s nějakým novým jazykem…
Po letech jsem se rozhodla posvětit své znalosti certifikátem. Jelikož jsem potřebovala oprášit své pokročilé znalosti, na konci léta a v průběhu září jsem oslovila pět jazykovek s dotazem na kurz, který by mě připravil ke zkoušce. Jako bývalá „lektorka“ jsem měla podmínku, že kurz musí probíhat fyzicky. Ze zkušenosti vím, že žádná on-line výuka pořádně nikoho nic nenaučí.
Výsledkem bylo jedno VELKÉ zklamání. První jazykovka se mi neozvala čtrnáct dní. Po zopakování mého dotazu mi přišla e-mailem automatická odpověď, že je jednatelka na dovolené a až se vrátí, ozve se mi. Čekala jsem dalších čtrnáct dní na avizované datum, kdy se mi měla ozvat. Nic. Po dalších třech dnech jsem se připomněla a dodnes jsem zůstala bez odpovědi.
Druhá jazykovka mi poslala nabídku na kurz během dvou hodin. Ty cifry za jednu vyučovací hodinu (45 minut) mi protočily panenky tak, že jsem po slušné zamítavé odpovědi e-mail raději smazala.
Neváhala jsem oslovit ani regionální jazykové centrum. Po zorientování se na jejich chaoticky vytvořených webových stránkách jsem se proklikala na odkaz, který vypadal přesně na míru mým požadavkům. Jenže ten odkaz mě přesměroval na neexistující stránku. Po asi deseti Error 404 stránkách jsem jinde nalezla telefonní číslo, které patřilo jakési soukromé jazykovce. Z komunikace jsem pochopila, že s regionálním centrem spolupracuje. Poté, co si mě několik osob předávalo na telefonu mezi sebou, si někdo vymyslel repliku, že se mi do pátku ozvou. Ani je nezajímal kontakt a kdo jsem. To jsem jim vyloženě musela vnutit. Od té doby uběhlo několik pátků a já tajně doufám, že jeden z dalších pátků bude ten pravý.
Kontaktování čtvrté jazykovky skončilo hned na začátku. Nikdo se na můj e-mail neráčil ani odpovědět. Asi si budu muset příště nechat potvrdit přečtení e-mailu.
Poslední pokus byl z těch, který mě zvedl mandle svou drzostí asi nejvíc. Po bezproblémové komunikaci mi jednatelka rovnou poslala termín konání první hodiny. Na něco ale zapomněla, a tak jsem se připomněla se dvěma zásadními dotazy, které mě zajímají víc, než jméno lektorky a kolegyně, která se mnou na kurzu bude studovat. Pro mě je totiž důležitá informace o délce kurzu a ceně za něj. Když jsem se opovážila na tuto zřejmě citlivou věc (která se asi nesmí ani vyslovit) zeptat, jednatelka zřejmě vyhodnotila, že jí za odpověď nestojím. Chci přece studovat tak délka kurzu a finanční ohodnocení jazykovky, pardon lektorky, je přece vedlejší.
Prr, tak to teda ne. Vím v jaké „branži“ se pohybuji a jaká je dnes doba. Takže mám-li se svěřit do rukou takovýchto „firem“ zvolím raději samostudium, které zahrnuje i častější komunikaci a návštěvu přátel mluvící daným jazykem. To na mě totiž funguje nejlépe.
Suma sumárum: jazykovky se asi uživí i bez studentů, jinak si tyto neuvěřitelné přístupy nedokážu vysvětlit!? Nebo zaměstnávají totálně neschopné lidi...
