V hlavních rolích: astma, alergie na jarní pyly, atopický ekzém, matky roku a taťkové na pokraji svých možností. Extra role: vyhořelé matky a zparchantělé děti
Welcome drink
…se konal v podobě silné alergické reakce mé dcery. Jejím hlavním alergenem je bříza a světe div se, jedna taková se měla k rozpuku přímo u našeho okna. To nebylo jediné nemilé překvapení, které nás v první polovině pobytu dostalo.
To, co mělo během 28 dní přijít jsem si nedokázala představit ani v těch nejbarvitějších fantaziích. A to je má představivost VELMI bujná.
První polovina pobytu
Na neochotný personál jsem si stěžovat tedy nemohla (na rozdíl od několika věčně nespokojených matek, které i přes neustálé stěžování jezdí do léčebny každý rok; některé už počtvrté). Všichni byli naprosto profesionální a empatičtí. Naprostý sen všech rodičů. To, jak se úžasně všichni chovali k dětem bych přála zažít všem, kteří se někdy setkali s vyhořelým personálem nemocnic, jež dětem a rodičům dává na odiv svou ne zcela dobrou náladu…
Po zdravotních peripetiích v prvním týdnu, kdy nás hned po prodělaném astmatickém záchvatu komplikovaném alergickou reakcí provázeným výsevem ložisek atopického ekzému, jsme byly přestěhovány.
Individuální léčba zabrala a po cca pěti dnech jsme pokračovaly v nastaveném režimu. Ne však jiné matky. Ač každý dostal manuál léčebných procedur na celý pobyt, málo kdo to respektoval a hlavně dodržoval.
S dodržováním pravidel mělo problém i pár jedinců. Ve stanovách léčebny je jasně a zřetelně formulováno, že rodič doprovází své dítě/děti NEJEN na procedury a jsou s dítětem po celou dobu. Někteří si to vyložili tak, že dítě doprovodili a zmizeli. Přece tam nebudou s děckem. Ať se o ně postará personál, že? Mají přeci něco jiného na práci, jako projet si pár pracovních e-mailů, dodržovat vlastní cvičební plán, případně denní režim. No prostě a stručně, dítě mi zavazí a čím víc se o něj budou starat druzí, tím lépe pro mě. Na to narazily i některé hodné (čti blbé) a ochotné maminky, ty pak sloužily jako jednorázové chůvy.
Vše naštěstí vyvažovaly maminky, které pobyt rozhodně nepojaly jako All Inclusive pobyt v Egyptě. Bylo fajn sledovat, jak umí pracovat se svými dětmi, a učit se od nich, jak lze reagovat ve vypjatých či konfliktních situacích, ke kterým docházelo takřka denně.
„Však počkej na druhý týden. To se teprve bude lámat chleba,“ říká mi maminka, se kterou sdílíme stůl při snídani, obědu a večeři. „Jak to myslíš?“ ptám se, protože pro mě je to pobyt první, za to ona se svými dětmi přijela potřetí. „Hmm, to si totiž všichni uvědomí, že tu jsou na 28 dní a musí dodržovat režim. A většina dětí není na režim zvyklá. Navíc uvidíš, jak toho většina matek má dost, a nemožnost si odpočinou řeší všelijak.“ To jsem zaregistrovala docela záhy. Vytvořené skupinky matek trávily den různě. Jedny chodily s dětmi po kavárnách, druhé trávily svůj čas u červeného vína, které si nechávaly stáčet do objemných petek.
Vyhořelé matky
Již zmíněný druhý týden jim děti přerůstaly přes hlavu. O napjaté chvíle v jídelně nebo na procedurách nebyla nouze. Agresivita stoupala v týdnu třetím, kdy lítaly facky a sprostá slova. Na dekorum, které si držely po dobu prvního týdne, už z vysoka kašlaly.
Hitparáda matek roku
Matka, která má nárok
Buzerovat personál by jí šlo, protože její dítě má právo. Ona má právo. A ta ženská z ošetřovny ať drží, však vy víte co.
Dítě má právo na narozeninovou party, na rozlučkovou party, lítat po chodbě a no prostě když se rozhodne být free, tak to bude i mimo odpolední klid (od 12:30 do 15:00, kdy některé malé děti ještě spí) a 21 h tomu taky nezabrání. I když to je začátek nočního klidu, tak ji to nezajímá, protože její večírek je právě v nejlepším.
Jo a očůrávat systém je takřka její denní povinnost. Rady jak si „zpříjemnit“ pobyt rozdává na potkání.
Matka, která chce dítěti dopřát
Viditelně obézní dítě, čerpající pobyt „jak zatočit s obezitou“, pojídá sladkosti na hřišti. To jen, aby nestrádalo. Obhajuje svou ochotu dopřát svému dítěti neméně grandiózní matka.
Matka, která je na všechno sama
První týden ještě dá, ale od druhého se začíná hroutit a všichni jsou tak svědky toho, jak si sahá na pokraj svých sil. Nikdo jí během pobytu nevystřídá, aby jí ulevil. Většinou nemá partnera a to ventiluje docela často.
Matka, která si neví rady
Je jako ztracená v překladu nebo jako Kevin ztracený v New Yorku. Ze všeho je vyjevená a působí chaoticky. Ve druhém týdnu se stává součástí party matek, které tvoří jakýsi VIP klub léčebny.
Matka trpitelka
Totálně zoufalá a děti si z ní dělají dobrý den. Nikdo s ní od druhé poloviny pobytu nechce trávit víc času, než je nutné
Taťkové
„Tak ty to jako jíst nebudeš, jo? TVL, no tak to se na to můžu. Ježíši, já sem přijel, abych trochu zhubnul. Fakt to nebudeš jíst? No tak to si asi zajdeme na pizzu.“ Tak to je jeden typ tatínka. Ti další nechávají své děti napospas personálu ve stylu „Chcete mě?“ Samostatnou kapitolou jsou tátové, kteří to prostě nějak musí ten týden přežít, protože je pak vystřídá manželka. Nutno dodat, že tato motivace je velmi silná.
Zajímavá sonda do toho, jak v současnosti fungují tatínkové. Někteří to dávají tak, že i já teda koukám (i když nebýt kolikrát chytrého telefonu, nevím nevím), ostatní jsou nemile překvapeni, že doma to jde a tady ne. Ehm, doma je totiž i maminka, že.
Prameny a jejich účinky
…člověk pozná zejména na záchodě. Ale jako dobrý. Ty procházky za oblíbenými prameny si člověk zamiluje.
