Recenze na prvotinu uznávané blogerky Šárky Medkové aneb ta kniha vám nedá spát. Budete chtít vědět jak to dopadne ještě před východem slunce...
Poté, co jsem se seznámila se Šárčiným životním příběhem, byla jsem zvědavá, jak prožité zkušenosti převede do knižní podoby.
Inspirovat se vlastními životními zkušenostmi při psaní knihy nebo „jen“ blogu, je vždy trefa do černého a potvrdila to i Cesta do blikajícího pekla. Příběh je nesmírně zajímavý a poutavý. Stupňuje se od samého začátku a nenechá nikoho na pochybách, že to dopadne blbě. Čtenář je neustále překvapován, kam až je nastavena morální hranice hrdinky. Nezastaví se skoro před ničím a rodina pro ni má nakonec jen význam ve smyslu „dejte mi pokoj a prachy“. Nulové svědomí a totální „zatmění mozku“ jí dožene až na samé dno, kdy se neštítí okrást i vlastního desetiletého syna.
Dostat se do party vždy zavání průšvihem a zde se to jen potvrzuje. Kamarádem jsi jen když máš prachy. Jinak nikoho nezajímáš. Všichni jsou naprogramováni stejně jako automaty v hernách. Vynalézavost člověka, jak se dostat k penězům, je až neuvěřitelná. Stejně jako morální zkaženost závislých lidí, kterým jde jen o to, aby ukojili svůj chtíč.
To, že nikdy nemáš vyhráno dokreslují i neustálé marné pokusy přestat. A co láska? Pomůže? Ta vzniklá v herně? NE! Jedině ta bezpodmínečná rodinná, kdy Tě milují takovou, jaká jsi. ANO! To je cesta z pekla ven, protože ten, kdo není sám, má vždy předurčeno vyhrát. A taková výhra je stokrát lepší než v prohnilém kasinu.
I když je knižní podoba jejího příběhu notně přibarvena, neztrácí na věrohodnosti, protože nikdo nikdy nevíme, která závislost nás pohltí a jaký bude mít dopad na náš život. A nemysleme si, že nás se to netýká, každý máme potenciál do něčeho spadnout…
