(Zas ne tak moc)krásný ztráty

I potkali se Elf s Čarodějkou. A hovořili. O lásce, o zklamání, o bolesti,  o strachu. Mluvili, milovali se, a zároveň se nenáviděli.  http://vimeo.com/44767537

"Je to tak, Čarodějko. Dávní bohové mi přinesli zprávu, že se tvé kouzlo Lásky začíná opět naplno rozvíjet. Je to již podruhé za tvůj současný život, a ty víš, že v našich světech je toto trestáno odejmutím půlky duše. Již jsi o jednu půlku přišla se mnou, co tě k tomu vede ? Chceš snad navždy opustit tento svět? Dostala jsi možnost žít věčně, a zbývá ti už jen polovina věčnosti... Je nás tak málo, tak málo...proč nás chceš opustit ?"

"Z moudrosti dávných bohů, hlásá každá pravda Lásku. Je nemožné žít bez ní, je strašné ji neumět rozdávat. Paradoxem po celá staletí zůstává, čím víc ji chceš, tím méně ji máš. Přitom je nematerialistická, nádherná a bohatá. Umí být bolavá a zničující. Jistě. A ve chvíli kdy si myslíš že ti chybí, měl bys umět Lásku najít sám v sobě. Milovat se nejlépe, jak to jen umíš. Vlastně, měl bys to umět celý život. A i když miluješ někoho naplno nepřestat milovat sám sebe.  A já, protože již žiji tak dlouho, že si již nepamatuji ani kdy moje cesta začala, začínám polevovat. Já se to naučila. Ale pak jsem potkala tebe, a na sebe zapoměla- a tu půlku Duše ti dala ještě dobrovolně, a ráda. Nevěděla jsem, jak se to mohlo stát.  Prošla jsem dávným rituálem- vrátila se k Praženě. K Praženě, která žije uvnitř mě. A měla jsem spoustu otázek. Ona poslouchala, a pak mi řekla : 

"Čarodějko, jsi na tomto světě již po generace. Viděla jsi války, svatby, krále, zemětřesení. Prožila jsi Smrt a Zrození. Naučila ses čáry a kouzla, které nikdo jiný neumí. Pochopila jsi Pravdu - a hlásáš ji mezi všechny, kteří ti přijdou do cesty. Rozdáváš Lásku - a vždy to bylo v souladu s Rozumem, až doteď. Láska je strašlivá síla- a je jen málo bytostí, které ti ji dokážou vrátit ve stejné míře, jako to zkusil Elf - a ani ten neunesl tvou energii. Tvé předkyně nastoupily tuto cestu dobrovolně, s přímým odkazem na tebe- jsi zatím poslední svého rodu. Byly to kněžky, čarodějky, bosorky,bohyně- mocné ženy, které žily s nejsilnějšími zvířecími bohy. Tvá Prabába,Calie, jednou získala možnost získat nápoj lásky - a tak silně po něm toužila, že se musela zavázat tím nejcennějším co měla - možností přijímat naplno Lásku. A tak to zůstalo až do teď. A pokud ty nenajdeš cestu, jak se tomuto prokletí postavit, sejme toto břemeno ze tvých zad tvá dcera- a tak to bude pokračovat až do skonání světa..."

Elf se posadil, dal hlavu do dlaní a pohlédl na Čarodějku. 

Nad její hlavou se zalesky první hvězdy. Stála tam, nádherná a silná jako sám Osud.

Dívala se neznámo kam, možná daleko do minulosti a v očích se jí objevily slzy. Vstal a obejmul ji. Rozplakala se naplno, a ten pláč zněl jako naříkání zraněného zvířete. 

Když se uklidnila, pokračovala:

"Na tyto slova neexistují otázky, protože neexistují odpovědi. V našich knihách jsem objevila rodovou linii zvířecích bohů - a na mě připadá zcela nová výzva. Nastávajícím otcem mých dětí a pokračovatelem rodu je Lev. Král zvířat. Jediný bůh, který se v historii nespojil s žádnou z Čarodějek. Je velmi těžké ho uchopit - je stejně kouzelným tvorem jako já. Je pevný, rozhodný a dravý. Ví, jakou cestou mají jít jeho kroky. A nosí v sobě nejstarší síly zvířecích kouzel.Já jej hledala, a když už jsem ztrácela naději, tak jsem jej potkala. Osud mi jej přivál do cesty téměř ve stejný moment, jako tebe, Elfe. Ale v danou chvíli zvítězila tvá kouzla. Tvoje a moje spojení s přírodou." Zase ji žhnuly oči, jak se snažila bojovat se svými vnitřními démony. 

"Víš, mým životem prošlo mnoho bytostí. Byli to kouzelníci, mágové, baziliškové, zvířata i lidé. Ale síla, která mě táhne ke Lvu, je něco zcela nového a jedinečného. Nevím co si počít, protože se bojím, že na něj má kouzla nestačí" S těmito slova se sesunula na zem, a vyčerpáním usnula. 

Elf pohlédl k nebi a vzpomínal. Vzpomínal na dobu, kterou strávil s Čarodějkou. Na bezmoc, kterou zažíval, když vedle ní usínal, a i jako jedna z nejkouzelnějších bytostí, se necítil rovný. Na pocity strachu, když rozlícená metala své čáry. A zároveň na tu obrovskou Lásku, kterou k ní cítil, když se na něj podívala očima, ve kterých bylo obsaženo vše, nač kdy lidské oko pohlédlo. A v tu chvíli zadoufal, že je Lev konečně tím, kdo tuhle kněžku dokáže zkrotit, a zároveň ji milovat tak, jak si zaslouží.

Vytáhl z kapsy amulet s půlkou její Duše, naklonil se nad Čarodějkou, a řekl slova, které hýbou celým světem, celým bytím...

"Miluji tě, Čarodějko.A navždy budu."

Vrátil ji půlku její Duše.

 "Prosím, neubliž mu svými kouzly..."