Naštvanost, hejt, říkejte si tomu, jak chcete...

Dnes jsem byla svědkem situace, jež nebyla  daleko od arogance, nevychovanosti a naprostého lidského ignoranství. 

Stupeň nasrání č. 1 

Představte si situaci, kdy se s přáteli rozhodnete, že zajdete posedět do restaurace. Nejdete tam ani tak za účelem dobrého jídla, jako za tím, si v pohodě popovídat, rozebrat jak jde život, atd. Prostě klasický nedělní poklábos u dobrého piva/vína/whatever. 

Vzhledem k vyššímu počtu lidí jste odkázáni na rezervaci v určitém podniku,kde přijdete jako naprosto slušní, nehluční hosté, přičemž polovina ze skupiny asi 10 osob má nějakou zkušenost s gastronomií,tedy ví, jak se v podniku restauračního typu chovat. První co vás uvítá, je neznalost obsluhy o dané rezervaci. V pohodě, zkousnete, pokračujete dále. Po usazení přijde číšník, který se vás s přezíravostí sobě vlastní zeptá jen tak z fleku, ještě než sundáte kabát, cože si teda dáte. V okamžiku, kdy požádáte o lístek, se zatváří jako by jste se zrovna rozhodli, že mu vyoperujete ledvinu. Přejde k vedlejšímu stolu, bez "S dovolením" vezme vedlejšímu stolu lístek a hodí jeden, slovy JEDEN lístek mezi skupinu deseti lidí, a bez jakéhokoliv dalšího dotazu se na patnáct minut vzdálí. 

Stupeň nasrání č. 2

Po jakési době se otráveně připlazí a začne přijímat objednávky. Na žádost o ochucené pivo, jenž je na stojánku před vámi inzerováno za 20 Kč, nahodí dotaz : A nechcete radši čepované ? To, že pivo stojí o 15 korun více, již nedodá. Tudíž nás u placení čeká dost nepříjemné překvapení.

Co se týče jídla, nutno dodat, že přinesená žebra a polévka byly stravitelné, ale poměr cena vs. výkon by taktéž první příčky hitparády neobsadil.

Tohle všechno by se dalo nějakým způsobem překousnout, nejsme zase cimprlich, a chápeme, že je úplně naplněná restaurace, že nemusí mít číšník dobrý den, kuchyň je nucena vařit ze surovin, které dodá majitel atd. atd.

Ale když v okamžiku placení známému číšník oznámí sumu 110 Kč, kdy zahlásí "byl bych rád, kdyby jste mi dal tu desetikorunu" a známý teda vytáhne desetikorunu s tím, že asi ty desetikoruny potřebuje, a chystá se v peněžence i po tomhle všem najít nějaký tuzér, zahlásí číšník "nevím v jakém vesmíru žijete, ale v tom našem se normálně dává dýško" tak už i mě, člověku, který v oboru pracoval více než 8 let, padla lidově řečeno huba na zem....

Na moji reakci, že jsem si za celou dobu svého působení v oboru nikdy nedovolila říct o dýško, mi bylo řečeno, že jsem jich asi dostávala moc. Nejsem zrovna typ člověka, co by se uchyloval k násilí, ale abych řekla pravdu, v daný okamžik se mi opravdu otevírala "kudla v kapse". 

Toliko k "příjemnému večeru v restauraci MAZANÝ ANDĚL na Šilingrově náměstí v Brně"