Lesk a bída...teda spíš bída.

Jen malá páteční reflexe, která bude možná mnohým z Vás mluvit z duše.  Aneb nálada po shlédnutí kultovního snímku "Vrchní,prchni". 

Taková malá obědová mňaminka Lucie Gavendová

Víte, pro začátek se musím přiznat. Strávila jsem (a částečně stále trávím) v tomto oboru spoustu času, který nebyl vždy úplně efektivní. Na číšníka a k pozdější práci barmana jsem se dostala v podstatě omylem, a asi si sami dokážete představit, jak to vypadá, když děláte něco, v podstatě jen proto, že vás to živí, a bojíte se z těchto zajetých kolejí vymanit, protože si myslíte, že v podstatě nic jiného neumíte. 

Až jiné zaměstnání, a hlavně silné změny v české gastronomii mě v podstatě donutily získat jiný náhled na věc, začít si pohostinství pořádně užívat, a plesat nad  příjemnými změnami, které pomalu, ale jistě, dávají českému stravování nový tvar. 

Nicméně jsou tu i věci, které zůstávají s vyjímkami stejné, a to jsou čeští "restaurátoři". 

Každý ví, že povolání číšníka či barmana není věc vůbec jednoduchá. Každý číšník je zároveň číšníkem, nosičem, psychologem, uklízečem, atd. atd. Já sama jsem v jednom z podniků například natírala zdi, a v dalším když nebyla práce, sekala trávu na zahradě. Každý tento člověk, je pouze člověk. A každý člověk, musí z něčeho žít. A ono se vám dost těžko usmívá 16 hodin denně, když víte, že za ty hodiny a hodiny proběhané na nohou, křečovitého úsměvu - i na zpocenýho otravnýho nalitýho týpka který se vám mermomocí snaží dostat pod sukně- dostanete ušmudlaných deset tisíc (ne že by to byly až tak špatné peníze,ale v přepočtu na odpracované hodiny opravdu neodpovídají realitě). Ano, někdo může podotknout,že je tu ještě pohyblivá složka mzdy, což jsou dýška, tringelty, tipsy, na které každý český restaurátor sází. Ale ty jsou ohodnocením právě za Vaší práci, přičemž není pravidlem, že po tříhodinovém lítání kolem jednoho stolu, kde jsou všichni spokojeni se servisem,chováním obsluhy,podanými pokrmy a nápoji, dostanete slušný tips. 

Je to ohraná písnička, na toto téma už bylo napsáno bezpočetně článků, vedou se dalekosáhlé diskuze atd. Vím, že začnou padat věty typu : Koho to nebaví, ať to nedělá, každý svého štěstí strůjce, a bla bla bla. Tímto se nesnažím zastávat se obsluhy jako takové, která mnohdy nemá nejmenší důvod chovat se tak jak se chová, zanedbávat svůj vzhled a hygienu, nevzdělávat se v oboru a tak dále. Chci tímto jen poukázat na fakt, že pokud chci dobrého pracovníka, který mému podniku přinese peníze, měl bych si ho podle toho také zaplatit(Logicky vzato, když si budu chtít koupit kvalitní boty, tak za ně taky asi nedám stovku u Vietnamců) a snažit se o jeho další vzdělávání.Tak, jak to funguje v každé lepší firmě či instituci. Neříkám, že neexistuje vedení, nebo podniky, kteří by podle tohoto systému nejeli. Jen je jich bohužel stále jen menšina..

Jedním z dalších silných nešvarů je velká neochota restauratérů dávat svým zaměstnancům smlouvy na plný pracovní úvazek. Nesčíselněkrát jsem se setkala s lidmi, kteří pracovali ( a stále pracují) dlouhá léta na místech bez pracovní smlouvy, ač o ni usilovali ze všech sil... Vždycky se nějak "zapomělo".

Mohla bych pokračovat hodiny a hodiny. Noční směny bez příplatků, strhávání ze mzdy za nádobí, které se nerozbilo, týdenní "zkoušky" které nejsou zaplaceny a nakonec stejně práci nedostanete, sexuální harassment ze strany vedení, prupovídky typu "Nedáš - dostaneš", odbývání personálu týden starým jídlem, mnohahodinové přesčasy, kdy se vedení rozhodlo, že si vyhodí z kopýtka, a prostě do rána zůstane, a celý personál s nimi, ovšem na jiné straně baru. Samozřejmě neproplacené. 

Nedávno jsem zaslechla, že v ČR krachují dva podniky restauračního typu denně. Nějak se tomu nedivím. Ano, vím, že tenhle článek je jen výkřik do tmy. A taky vím, že možná zvedne silnou vlnu nevole. Ale ryba holt opravdu smrdí od hlavy.... 

(Pozn. autorky : Úvodní fotografie pochází z nejmenovaného brněnského podniku, kde majitel restaurace tento patvor podává jako "kuřecí obědový salát". Enjoy your meal:)