"Hele, vrabčák!"

A to mě překvapilo, protože děti něco jako vrabčák už nemůže zajímat- když mají počítač, a iPhone.

Víte, jsou knihy, které vás osloví. Jsou knihy, které už méně. A pak jsou tituly, se kterými máte chuť zahrát si na bratra Koniáše. A těmto "reálným"knihám, které můžete roztrhat, zničit, spálit - začaly konkurovat e-booky.

Existuje spousta čtenářů, kteří mají k tištěné knize nějaký osobní vztah, a nechtějí si připustit pokrok moderní doby, odmítají e-booky, skoro jako něco zlovolného, co má za úkol vymýtit knihy tištěné, které i po letech ležení na polici stejně nikdy nevyhodíme, protože nás k nim vážou vzpomínky. Tuhle jsem polil když...tuhle jsem měl na té a té dovolené, tuhle jsem dostal od...Což u e-booků nejspíše nenastane.

Stejně tak i já jsem vůči e-bookům zaujímala dříve nikým a ničím neotřesitelný postoj. Který se po přečtení první e-bookové knihy trochu otřásl.

Osobně knihy nejčastěji dostávám, v poslední době moc nekupuju. A když už přijde svátek, narozeniny, či vánoce, a já mám vyhlídnutý titul, který bych chtěla ve své knihovničce mít, jedná se většinou o nějakou srdeční záležitost, kterou jsem si předtím třeba přečetla v knihovně. Nikdy by mě nenapadlo investovat do knihy neznámého autora, jehož knihu jsem předtím nečetla. Najednou jsem si uvědomila, že je to možná hrozná škoda.

Mladí, začínající autoři, řeší jeden a tentýž problém. Kdo by jejich knihu vydal. Kdo by se zaručil, za ač skvělého, tak neznámého autora,a podpořil jej tím, co mu nejčastěji chybí - financemi.

Tahle myšlenka mě oslovila natolik, že jsem neváhala vyhledat e-bookovou prodejnu, a začíst se do první knihy, jež mi padla pod ruku. A tato volba nebyla vůbec špatná.

Autor knihy, pan Lukáš Prchal ve své knize Den v nedohlednu nevymýšlí žádné kouzla. Dle mého názoru silně využívá autobiografické prvky-které jsou však blízké každému z nás. Nevynechává běžné dialogy,silné lidské osudy ani zamyšlení se nad věcmi, které by měly být samozřejmostí- a nejsou. V těchto krátkých povídkách se běžný čtenář vždycky alespoň trochu najde. Ať už student, či zamilovaný, ať dělník, či podnikatel, ať maminky, tak starší lidé. Kniha ve mě silně podněcovala představivost - v postavách, které se v povídkách objevují, jsem viděla tu souseda. Tu bývalého hospodského z rodné vsi. Tu jsem si sama představila jako dívku, která neuposlechla rozkazu matky, a vydala se k utábořené partě vodáků objevovat jiný svět. A chtě nechtě jsem si musela i vyzkoušet kůži prarodiče, jemuž vnučka oznamuje, že ochutnala ty myší granulky ze sklepa, a že vůbec nechutnají jako jed.....

Na knize mě obzvláště zaujala myšlenka v povídce Miniatury. " Děti něco jako vrabčák už nemůže zajímat - když mají počítač, a iPhone." Podvědomí obsažené v této větě se mi jeví jako zastesknutí nad nezadržitelně se urychlující dobou, či možná vzpomínka na věci, které by nás všechny mohly zahřát u srdce, ale které jsme už dávno zapoměli.

A snad jako upomínka na to, nač bychom zapomínat neměli.

(Pozn. autorky : Kniha Den v nedohlednu byla zaukopena na stránkách http://youngbooks.cz. Případným zájemcům přeji příjemné počtení.)