Solidarita versus povinnost

Příznivci migrantů - alespoň podle blogů a jejich vyjádření již začali zcela ignorovat význam slova solidarita.

Slovo solidarita je pro ně to stejné co povinnost.

Tak nějak mi to začíná připomínat doby, kdy ve škole přišla "pají ušitelka", na začátku hodiny se důležitě rozhlédla a prohlásila:

"Protože jsme solidární, tak každý z Vás si napíše do žákovských knížek, že zítra povinně přinese 100,-Kč na pomoc pro Nikaraguu, kdo chce může i přinést víc!" 

Přišel jsem domů, ukázal žákovskou a vyslechl si něco ve stylu:

"Stát na to nemá, ale je třeba udělat politické gesto a kde na to máme brát nikdo neřekne..."

Tehdy jsem tomu moc nerozuměl, ale oponoval jsem tím, že za každou padesátikorunu dostaneme takovou papírovou cihličku a za naše peníze si ti chudí černoušci potom mohou koupit cihlu skutečnou a že z cihel postaví dům, aby měli kde bydlet.

No, pamatuji se, že ani toto humanitární zdůvodnění otce moc nenadchlo.

Kdo nepřinesl, tak to měl celkem polepené a asi dostal černý puntík do kádrového profilu. Vzpomínám, že někteří spolužáci se chlubili i deseti papírky s nakreslenou cihličkou, ale přiznám se, že jsem jim je nezáviděl.

Tehdy slovo solidarita znamenalo povinnost.

Nechci se do té doby vrátit.

I tehdejší socialistický stát dobře věděl, že na tu solidaritu musí někde vzít !

A nebral ze státních peněz, přestože nebyl s rozpočtem v mínusu. Peníze státní, patří státu a solidaritu, přeci musí vyjádřit jednotliví občané.

Ale móda posledních let se k tomu staví ještě radikálněji, než komunisté té doby.

Solidaritu prokážeme hromadně a občanů se ani ptát nebudeme.

Otázka dnešní doby nezní:

"Kde na to vzít peníze?"

ale

"Kolik se jich sem vejde?"

Něco je tu trošku špatně. Nějak nám nevadí, že nám chybí v každém roce sta miliony korun v rozpočtu (už je to tak ohraná písnička, že jsme si zvykli), ale smutnější mi připadá, že cokoliv se má platit, ať jde o silnice, armádu, úředníky - což je samozřejmé, tak i třeba solidarita má jít z peněz nás všech, ať chceme, nebo nechceme. Ať někdo chce dát 100,-Kč, a ať chce někdo dát 5000,-Kč. Vezmeme to šmahem. Stát má peněz dost ...

Solidarita je snad dobrovolný příspěvek, který dám ze svého, někomu, u koho já osobně cítím, že to potřebuje a jsem ochoten se vzdát něčeho svého.

Solidaritu přeci nelze stavět direktivně a to ještě pod rouškou samozřejmostí od lidí, kteří toho moc v životě nevytvořili, ale napojeni na různé neziskovky mají pocit, že peněz je prostě dost.

Ve smyslu původního slova SOLIDARITA ani já nemám problém někomu přispět, ale tolik, kolik chci já sám a KOMU chci já sám a nikdo, ať si píše a co chce a má názor jaký chce, nemá právo mě k tomu nutit.

Rád bych, aby plané řeči ze strany multikulturalistů a sluníčkářů, přestaly být jen plané.

Rád bych aby vláda nehleděla stejně jako komunisti, jen na gesta.

Rád bych, aby ti co chtějí pomoci hodně, to prokázali i svým osobním příspěvkem a ne nesmyslným blábolením, jako pan Cemper, že dá uprchlíkům své daně, které musí stejně odvézt státu (můj blog zde).

Klidně založme konto pro uprchlíky - rád přispěji, ale musím vědět komu a proč. 

Nemíním přispívat na někoho, kdo mě bere jako podřadnou rasu a za pár let mi mou solidaritu vrátí, formou vyššího duchovního cíle terorem v ulicích. Mám právo si vybrat svou solidaritu.

Buďme solidární, ale v rámci toho co jsme vůbec schopni.

Solidarita, totiž není povinnost !!

přeji krásný večer