Kde je hranice? Co ještě je a co už není sekulární stát? Kam se řadí naše republika? A co třeba Francie?
Sekulární - slovo, kterým se v poslední době poměrně často operuje, ať již v prohlášeních politiků, tak i ve všech možných článcích.
Podle Wikipedie je sekulární stát takový, který je oddělen od náboženské ideologie a zároveň zaručuje svým obyvatelům svobodu vyznání.
V České republice je sekulární stát určen článkem 2, odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Z opačné strany také čl. 16 odst. 2: Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
Ovšem tady se dostáváme do zjevného rozporu a to pokud se jedná o náboženství islámské.
V Islámu je totiž náboženství i moc světská provázána takovým způsobem, že je nelze od sebe oddělit.
Zajímalo by mě, kde je hranice, kdy ještě můžeme souhlasit s tím, že máme svobodu vyznání, ale přitom nejsme náboženstvím nějak omezováni. Kam je možno zajít, aby se občan (obecně) necítil ve své zemi jako cizinec.
Nechci nějak generalizovat, proto si dovolím popsat jak cítím náboženství já a snad mi trochu za pravdu i dávají obecně platné poučky a pravidla.
Náboženství vyrůstá z obecné sociální pospolitosti a jejího vzájemného prožívání jednotlivci.
Dalo by se tedy říci, že náboženství v první řadě vyrůstá z kulturních kořenů určité skupiny lidí, která ji dále šíří ve svém okolí.
K náboženství se lidé uchylovali, protože potřebovali vysvětlit jevy kolem sebe a pokud to nebylo možné, obraceli se na vyšší moc. Čím více jevů bylo vysvětleno, tím méně lidé cítili potřebu se k náboženství uchylovat. Jevy, které byly vysvětleny se okamžitě využívaly pro rozvoj společnosti. To je z velké části i případ Evropy.
Samozřejmě to není tak jednoduché. Možná opravdu někde, něco je. Všichni víme, že existuje elektřina, i když ji nevidíme. (hodně zjednodušeno). Pokud někdo cítí, že je nějaký bůh - prosím, třeba má pravdu a nemíním mu ji brát. Nelze ovšem touto svou vírou omezovat okolní spoluobčany.
Je ale možné - v sekulárním státě - dělat ústupky různým náboženstvím?
Dle mého názoru tomu tak není. Všechny náboženství v sekulárním státě a tedy i všechna pravidla uvnitř jednotlivých náboženství musí být bezpodmínečně podřízena zákonům státu. Pokud tomu tak není, je někde chyba a stát se dostává do pozice, kdy byť nevědomě potlačuje práva občanů ostatních. Zcela určitě není řešením změna těchto zákonů, jen proto, že jsme ochotni pomoci i někomu, kdo naše hodnoty nevyznává.
Stejně jako já neuznávám například právo šaría, stejně tak někdo z jiné kultury nemusí uznávat třeba námi zákonnou plnoletost což je 18 let. Přesto musím zákony země kam přijdu dodržovat.
V jiných státech je to třeba let 21 a vzpomínám, že v době východního Německa se mohl dříve (nevím jak teď) pít alkohol od 15 let. Pokud někdo - i z jiné země - dosáhl tohoto věku, mohl si tam alkohol zcela v rámci zákona dát, i když v jeho domovské zemi to bylo trestné. A nikdo se nad tím nikdy nepozastavoval.
Stát a jeho zřízení přeci vyrostlo na nějakých základech. Tyto základy vychází z kulturního dědictví, místních zvycích a rovnováze vytvořené za staletí společného života.
Rozhodně tedy není cesta přizpůsobovat svou kulturu něčemu cizímu, na úkor občanů vlastní země.
Pokud se tedy rozhodneme někomu pomoci, tak se musí jasně vymezit, kam ta pomoc může zajít a příchozí musí být jednoznačně srozumněni s tím, že budou naše pravidla dodržovat.
Nedodržuješ? Potom nashledanou...
Tohle mi přijde jako naprosto samozřejmé a nerozumím tomu, proč to nechápou a nevidí evropští politici.
Nebo nechtějí vidět?
Kam to až může zajít - a to teď vynechávám teroristické útoky, které dle vlády, nemají s islámem nic společného - Vám může ukázat tohle krátké video z května tohoto roku z Paříže.
Myslíte, že je to ještě v normě sekulárního státu?
https://www.youtube.com/watch?v=PVc5JrqZJmw
přeji krásný den
