Rybář (letní povídka)

Bylo tak strašlivé vedro, že i ptáci odmítali létat a svou denní potravu - snad kromě racků a vodních ptáků -  hledali pěšky v nejhlubších stínech keřů. 

Bylo dokonce takové vedro, že i příznivci 12° moku z něj dělali slabší desítku  házením kostek ledu, protože hrozilo, že se jejich oblíbený nápoj během pár minut promění v břečku teplotou i barvou sice připomínající čaj, ale chutí blížící se spíše pivu prošlému zažívacím traktem, ze kterého by měli radost snad jen příznivci urinoterapie.    

Kousek od pochodujících ptáků a zahrádky hospody, miliony prasátek z vodní nádrže oslepovaly chodce, kteří byli nuceni se vypravit za něčím důležitým do nedaleké vesnice.

Pod velkým slunečníkem s reklamou na nepříliš oblíbenou značku piva, místní znalci by ho nazvali spíše patokem, seděl na břehu nádrže starší pán. Seděl tu už od rána a nikdo z osazenstva hospůdky ho neznal.

Ve velkém termovaku ležícím vedle jeho pohodlného sedátka měl zásobu mražených pochutin, a v pravidelných půlhodinových intervalech je s vyloženým potěšením vychutnával. Upřeně sledoval své pruty se zavěšenými hlídači záběrů - tak zvané policajty - v barvě reflexní žluti. Nic se ani nepohnulo, chvilku to dokonce vypadalo, že ani ten slunečník nedokáže vrhat stín.

K muži pod slunečníkem dorazil potící se pán.

"Tak co berou, berou?"

Žádná odpověď.

Pán postoupil o krok blíže.

"Ukažte mi Vaši povolenku a rybářský lístek"

"Proč?" starší pán konečně zvedl pohled od prutů.

"Protože jsem od rybářské stráže a pokud tu chytáte ryby, tak musíte mít povolení!" začal cpát rybáři pod nos odznak.

"Ale já ryby nechytám" - muž se líně natáhl pro dalšího nanuka.

"Nedělejte si ze mě blázny, co ty pruty? Ty Vám snad nepatří?"

"Patří" v klidu odvětil muž, precizně složil papírek od nanuku do malého čtverečku a přidal do sáčku, vedle termotašky.

Osazenstvem hospůdky proběhla malá vlnka, konečně se bude něco dít! Dva mladíci sedící u vzdálenějšího stolu, se dokonce přesunuli blíž, aby jim z chystaného představení nic neuniklo.

"Občane, ukažte mi Vaše doklady, nebo budu muset přivolat policii" začal se rozčilovat porybný.

"Pokud myslíte, tak přivolejte..." zamyšleně pronesl pán a botou rozhrábl trochu písku pod nohama.

"Karle, zavolej policajty, je tu pytlák a není s ním řeč!" zarudlý porybný volal na hospodského. 

"Jistě Venco" zaznělo z hospody.

Znovu se rozhostil klid. Porybný podupával vedle rybáře, nepokrytě nakukoval do jeho termotašky a hosté zahrádky začali pomalu tipovat, kdy se z toho horka složí.

Konečně přijelo auto s nápisem "pomáhat a chránit".

"Tak co tu máme za problém?" z místa spolujezdce se vysoukal hromotluk v uniformě strážmistra, který vypadal, že právě musel přerušit svou oblíbenou zábavu, tedy zvedání činek.

"Občane, Váš občanský průkaz" obrátil se na rybáře.

Rybář vytáhl z baťůžku, do teď ukrytého pod rozkládací sedačkou, požadované a podal policistovi.

"Hmm, Dr. Froněk z Dolního Němčí, pročpak nám tu pytlačíte?"

"Já ryby nechytám" už podruhé toho dne se rybář trochu rozpovídal.

"Nepovídejte, a co ty pruty?"

"No, ty jsou moje" připustil pán.

"Takže mi teď ukážete rybářský lístek a povolenku, nebo Vás to bude stát dva tisíce" policista se začal tvářit nekompromisně.

"Nemám, takže nemůžu ukázat" pokrčil rameny pán a k nemalému vzteku propoceného porybného vytáhl další nanuk a ukousl kousek čokolády.

"Dost legrace" pronesl výhružně pomahač a chránič.

"Dobrá, když konec, tak konec" povídá rybář a vytáhl z vody pruty. Každý silon se táhl jen asi dva metry do vody a na konci byla přivázaná matice. Žádný háček, žádná návnada.

Porybný s policisty se na sebe jen užasle podívali.

"Víte pánové," povídá rybář "já jsem profesor psychologie a občas mám takové nutkání přesvědčit se o tom, že nejen moji studenti, ale i lidé dospělí, svéprávní a třeba i ve státních funkcích, fungují jen ve svých zaběhnutých stereotypech a nejsou schopni se logicky zeptat a logicky uvažovat. Někdy jsou ty výsledky opravdu překvapivé"

Mezitím co mluvil, sbalil sedačku, dal ji do baťůžku, v klidu vzal oba pruty do ruky,  a rozvážným krokem odcházel po rozpáleném břehu přehradní nádrže na opačnou stranu od zkoprnělých úředníků ...

přeji krásný den