Proč není emigrace, jako emigrace

Jeden z nejsilnějších argumentů zastánců uprchlíků je ten, že my jsme přeci utíkali také. Opravdu jsme v tak hojném počtu museli v roce 1968 utíkat? Něco málo o tom vím a rád se podělím o svůj pohled.

Troufnu si tvrdit, že velká část uprchlíků z Československa v roce 1968 nebyla vyloženě persekuovaná, vláčena po věznicích, či jinak utlačována. Většina jen nesouhlasila se zřízením, ale hlavně viděla na západ od nás bohatství tamních států a dozvídala se od několika málo šťastlivců, kterým se podařilo na západ dostat, jak je tam vše super. Vždycky to byl jen souboj dvou ideologií, ideologie východu a proti ní "svobodného a demokratického" západu.

Tak, jak nás v době "reálného socialismu" oblažovala média strašáky hladu, bezdomovců, nezaměstnaných a utlačovaných dělnických tříd, rozprostírající se na západ od nás, tak jsme zase z druhé strany poslouchali rádiovou masáž - pokud se nám podařilo přes rušičky zachytit nejnovější zprávy rádia Svobodná Evropa - kde jsme se dozvídali, jak hrozně se tu máme a že svoboda a demokracie existuje v naprosto křišťálové podobě jen a pouze, tam u nich.

Byl to souboj ideologií a počty uprchlíků na západ byly z jejich strany spíše vítány jako výborná propagace. Na východ tolik lidí neutíkalo, i když... vzpomínám co za humbuk se udělalo v našich médiích, když svou stranu působení změnil, tehdy oblíbený zpěvák Dean Reed. 

Nemíním tu rozebírat tehdejší politickou situaci, na to jsou jiní a daleko erudovanější, jen Vám chci popsat, jaký pocit z toho mám já po těch letech. A přidat i svou osobní zkušenost.

V roce 1968 mi byli čtyři roky, takže si jen opravdu velmi matně pamatuju, že mi otec tehdy postavil obrovské kolejiště na vláčky TT. Až za pár let jsem se dozvěděl, že měl tolik času proto, že jako letecký mechanik v době "osvobození" armádami spřátelených zemí byl nuceně doma, protože naše armáda pro osvoboditele zřejmě nebyla zárukou toho správného přístupu.

Obsazení naší země bylo tou poslední kapkou co vyháněla naše většinou vzdělané lidi pryč z republiky.

Stejně tak to udělal bratr mého otce, tedy můj strýc. Měl tehdy vystudovanou vysokou školu, nějakým zázrakem se mu podařilo odjet na zájezd do Německa a - a už tam zůstal. Byl svobodný, byl vzdělaný a viděl svou příležitost.

Můj otec tehdy studoval při práci vysokou školu. Byl myslím ve třetím, nebo čtvrtém semestru a netrvalo to dlouho, díky svobodě svého bratra, byl záhy ze školy vyloučen. O dva roky později si můj strýc vzal nějakou Češku z Prahy, okruh se rozšířil a otec musel odejít i z armády pro "politickou nespolehlivost".

Přesto jsem nikdy neslyšel, že by to bratrovi nějak vyčítal.

Trochu se to časem podepsalo i na mě.

Opět až po létech jsem se dozvěděl, že abych se vůbec dostal na gymnázium, musel otec využít všech svých známostí, aby se to podařilo. Tím nechci říct, že bych byl blbej, jen jsem byl automaticky zařazen do škatulky "politicky nespolehlivý".

O vysoké škole jsem si mohl nechat jen zdát, přestože jsem přijímačky udělal zcela bez problémů, ale tahle skvrna z minulosti se prostě už ukecat nedala.

Celkem mě tedy nadzvedl dnešní blog pana Daniela Petra zde, ve kterém se autor ohání humanitou, naší povinností a já nevím čím ještě a dělá z nás - jak je dobrým zvykem jen xenofoby a rasisty. Jeho výroky, že Afričani jsou lépe vychovaní a že jim zahradíme cestu pupkem nějakého strýce přežraného točeňákem, pocházejí zjevně od člověka, který o tom vůbec, ale vůbec nic neví a honí si triko názory vyčtenými z nějakých knih, či sluníčkových transparentů.

Nikdo mi nebude tvrdit, že já mám nějakou morální, či jinou povinnost přijímat ekonomické emigranty, a zdůvodňovat to tím, že nás přijímali také. Byla jiná doba, jiné důvody a ti co neutekli, si to tu ještě odskákali za své příbuzné. Takže ti co utekli - a pokud byli schopní - tak se měli dobře a já si pamatuji, že jedinou věc, co jsem kdy od strýce dostal byl švýcarský nožík a hodinky. 

Ne, opravdu nemáme žádnou povinnost někoho přijímat z ekonomických důvodů. 

Můj strýc neutekl proto, že by měl hlad, nebo seděl ve vězení, prostě jen viděl svou životní příležitost. Náš život přitom nechtěně podstatně poškodil. Že nebyl jediný, kdo takto odešel, vím velmi dobře od dalších lidí se kterými jsem o tomto tématu hovořil. Strýci to za zlé nemám, ale nemám ani tu nejmenší povinnost za jeho využitou příležitost platit. 

Už jsem zaplatil dost.

přeji krásný večer