Kam až chceme ustupovat? Kde jsou hranice vstřícnosti? Co je slušnost a co už podlézavost? Kdo koho potřebuje? A co jsme ochotni pro to udělat?
Nejsem první bloger obírající se tématem zahalování soch v Itálii a z druhé strany zrušením večeře ve Francii, kde odmítli nepodávat víno a vepřové.
Evropa je slabá. Snaží se vytvořit dojem síly "morální" - tedy pomáhat všem a všude. A je schopna pro to udělat vše.
Zapletli jsme se do vlastních sítí počínaje multi-kulti, paradoxně do toho motáme genderovou nevyváženost, omlouváme vše cizí a stydíme se být hrdí na vlastní kulturu a na to co jsme za poslední desetiletí a staletí vybudovali. Skláníme záda před někým kdo svou kulturu ctí a trvá na dodržování tradic ve vlastní zemi.
Co vedlo Itálii k zahalování mistrovských uměleckých děl? Stydí se za svou kulturu a umělce? Nebo jen doufá, že si jich návštěvníci nevšimnou a díky tomu uzavřou lepší obchody?
Skvělá paní Mogheriniová se při jednání se svými arabskými protějšky zřejmě stydí za to, že je žena a tudíž dle arabských zvyklostí o něco níže než muž a proto se dle zvyklostí Íránu přizpůsobila - nebo to byla jen podlézavost?
Itálie svým krokem dává najevo, že se sklání před cizí kulturou a vlastní velikány umění odsuzuje do pozice tváří majících upadnout v zapomnění.
Časem se v rámci nově přerozdělených obyvatel jistě někdo ozve a bude požadovat odstranění soch a děl, které budou tyto občany urážet. Proč používat sbíječky a trhaviny, stejně jako na územích obsazených islámským státem, pokud jsme ochotni to udělat sami.
Hrdost na vlastní kulturu už je jen prázdné slovo. Dle těchto evropských představitelů máme být zřejmě hrdí na to, jak se dokážeme přizpůsobit.
Chceme jít tímto směrem opravdu všichni?
Nebo je tu ještě pár lidí, kterým si líbí sochy na Karlově mostě, akty od prozatím uznávaných malířů, či umělecká díla která přetrvala až do dnešní doby?
Můžeme se potom divit, že nově příchozí dělají to co dělají?
Ukazatelů, že jejich kultura je něco víc, od nás dostávají víc než dost....
přeji krásný den
