Kde je hranice osobní svobody?

Svoboda jednotlivce prý končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného. Máme s tím problém sami mezi sebou. A jak je to v rámci kultur?

Představme si jednoduchý příklad. Jsou vedle sebe dva rodinné domy. V jednom bydlí mladá rodina s dětmi, ve druhém starší manželé, kteří si již užívají důchodu. Jejich osobní svoboda se v první řadě odvíjí od hranic pozemku, tedy jejich vzájemného plotu. To ale jistě není vše.

V rámci zákonů ti mladší mohou třeba každý den dělat večírky, které nepřekročí svým rozsahem dobu desáté hodiny večerní. Ti starší zase - pokud to není zakázáno nějakou obecní vyhláškou - hned v šest hodin ráno vyjedou se sekačkou na trávu a dělají pro změnu té mladé rodině s malými dětmi svým způsobem peklo. 

Bydlel jsem poměrně dlouho na vesnici, takže vím, že se tohle prostě neděje - snad jen v naprosto výjimečných případech. K rámci oplocení a majetku je tedy nutno v rámci sousedských vztahů přidat i další náhled na svobodu - obyčejnou lidskou slušnost.

Opět trochu rozvedu.

Jistě si ten starší pár nebude stěžovat na nepořádek proti občanskému soužití, pokud ta mladá rodina jednou, dvakrát do roka udělá na své zahradě nějaký večírek až do rána, třeba v rámci oslav narozenin.

Z druhé strany si nepůjdou stěžovat ani ti mladí, pokud těm starším přivezou před zimou dřevo a oni se ho budou snažit během co nejkratší doby - tedy od rána do večera pořezat.

Oboje jsou běžné lidské a potřebné činnosti, které se v rámci sousedských vztahů, i za cenu mírného omezení osobní svobody dají prostě tolerovat.

Všimněte si, že píši "v rámci omezení osobní svobody". Už i z tohoto jednoduchého příkladu vyplývá, že osobní svoboda není tak zcela jednoduchá věc. Ono i osobní svobodu je třeba chápat ve spojitosti s kulturním prostředím jednotlivých aktérů. Nemůžeme ji brát jen striktně v rámci zákonů o občanském soužití.

Tady vidím ten největší problém současného trendu prosazování multikulturního prostředí.

Každá kultura pochází z jiného prostředí. Ta naše se vyvinula v rámci mírného podnebného pásu, ta co se sem žene z Afriky vychází z pásu subtropického a tropického.

Na první pohled to nevypadá, ale i tento fakt vnáší poměrně značné rozdíly mezi naše kultury. Náš život probíhá převážně přes den,  jejich po ránu a navečer.

Není se co divit. Stačilo nám teď pár opravdu horkých tropických dnů a jsme rádi, že se mezi desátou ranní a čtvrtou odpolední někam doploužíme, o vysokém a efektivním pracovním nasazení bych si dovolil vážně pochybovat.

Z těchto podmínek daných klimatem se odvíjí i další značné odlišnosti a to zejména v oblékání. To co pro oblasti pokryté pískem bylo nezbytností u nás postrádá smysl. A to se nebavím o odlišnostech náboženských, které z žen dělají uniformní bytosti. Mám raději naše dívky a ženy v krojích hýřících barvami, neukrývající se do černých pytlů se střílnou pro oči.

Naše osobní svoboda vychází - mimo jiné - i z toho, že jako sekulární stát jsme většinově ateisté. Jsou tu i příznivci různých náboženství, ale na ulici je na první pohled vlastně nerozeznáme. Ale co kultura, kde je náboženství pevně spjato s celým životním stylem? Náboženství, které na první pohled rozlišíte od místní populace?

Moje obava pramení z jistoty, že se nedokážeme ani přiblížit představě, jak chápou pojem osobní svobody dnešní migranti mířící z Afriky do zemí Evropy. Bojím se, že jejich představa je úplně jiná než naše.

Multikulturní prostředí by snad mohlo fungovat v oblastech, kde se tyto kultury stýkají a částečně překrývají, a i tam vidíme ve většině případů snahu ne asimilace, ale spíše snahu o získání převahy buď jedné, či druhé kultury. Nelze tedy očekávat, že hodnotové žebříčky uprchlíků, kteří přijdou do našeho státu se budou byť jen přibližovat hodnotám našim.

Multikulturalismus v podobě přesazení palem do našich parků a opačně jahod na Saharu nemůže v této podobě fungovat a je celkem jasné - na vzorku západních zemí již vidíme - že násilná montáž povede pouze k zásadnímu omezení naší osobní svobody jak ji chápeme, protože se budeme cítit poškozeni a zároveň k pocitu nedostatečné osobní svobody těch, co sem míří, ti to zase budou cítit jako nepochopení a útlak.

Jedinou změnou tedy bude stále větší omezování osobní svobody nás, jako současných obyvatelů Evropy ve prospěch kultury, kterou nechápeme.

Dostáváme se tedy do stadia, které nemá s lidskou slušností a tolerancí nic společného. Povede to pouze k totálnímu rozkladu civilizace Evropské, tak jak ji známe a k nenaplnění představ těch co sem míří.

Co bude výsledkem, si myslím každý z nás dokáže představit sám.

přeji krásný den