Trošku mě vyprovokoval článek paní Stárkové a protože se domnívám, že napsat jen něco do diskuze pod její blog by postrádalo hlubší smysl, zkusím poskládat pár argumentů, nebo snad protiargumentů a rád o nich podiskutuji.
Není to tak dávno, snad 10, snad 15 let, kdy okolní vyspělá Evropa, měla velkou obavu při vstupu naší země do EU, že jí sebereme pracovní místa. Z toho důvodu nám byly dány čekací doby. Po vstupu do EU jsme nesměli 3 roky pracovat tam a 7 let zase jinde.
Obavy se poněkud nenaplnily. Zase tak strašné množství našich lidí se do zahraničí nehnalo - důvod?
Věděli jsme, že pracovat v zahraničí zase taková legrace není. Dokázali jsme si uvědomit, že bez perfektní znalosti toho kterého jazyka těžko seženeme práci, která nám nejen vydělá peníze, ale také nás minimálně nebude ubíjet. Ale nejdůležitější důvod byl ten, že jsme nechtěli působit u našich sousedů jako vyžírky a cítit se, že nejsme vítáni - i když třeba na podřadnější práce.
Uvědomme si, že to nebyla ani emigrace, šlo pouze o to jít si vydělat pár korun někam ven. A důvod byl jednoznačně ekonomický. Tak nás tyto země i braly. Šli jsme tam z důvodu si přilepšit a pak se vrátit zase domů.
Všichni si dobře pamatujeme na cigány odlétající do Kanady, protože ráj se pro ně otevřel. Je zajímavé, že když Kanada zjistila, že cigáni nejsou to, co jim ekonomicky pomůže, tak je zase vraceli sem a hranice se opět uzavřely. Ovšem křiku, co jsme za rasisty bylo tehdy dost.
Zkušenost - a pro obě strany.
Trošku se dokážu vžít do pocitů paní Stárkové - Evropa se nás bála, ale domnívám se, že neoprávněně. A kde udělali špatnou zkušenost, tak nás hnali zase zpět (jako v zemi krále Miroslava :)). Nemám proti tomu námitek. To je zcela v pořádku.
Stejně tak, paní Stárková cítí, že příliv imigrantů do Evropy - a teď již i do naší země nebude to co si představujeme, jako nějakou výpomoc.
A teď bych si dovolil rozlišit dvě věci.
Imigranty politické a ekonomické.
O emigrantech (či imigrantech, záleží z které strany to berete) politických NIKDO ani v IVČRN nepochybuje a nemá s tím problém. U imigrantů politických jistě pomůžeme - a budu mezi prvními, kdo s tím bude souhlasit. Lze také předpokládat, že tito lidé se vrátí zase domů až nebezpečí pomine, případně zůstanou zde, pokud se začlení. To rozhodnutí bude jejich a naše.
Ovšem, dostáváme se na rozcestí (možná se mýlím, jenže média jsou již tak zblblá, že vlastně neví, co si můžou dovolit napsat), kde vlastně nevíme - a nikdo nám ani neřekne - kdo je ten imigrant politický a kdo ekonomický.
V situaci, kdy se nám sem žene spousta afričanů, toto musíme zásadně rozlišovat.
Imigranty ekonomické, bez znalosti řeči, bez pracovních návyků, bez zkušeností v naší kultuře a ekonomice (nechci ani předjímat, ale samo se nabízí, že bez patřičného vzdělání), nemůžeme jen tak vzít do našeho domova a doufat, že se nějak začlení! To prostě není v silách celé Evropy!
Vidíme co se děje v okolních státech. Rakousko, Německo, Švédsko ....
Nám dveře otevírali pomalu a pojednou je bez jakýchkoliv řečí, otevřeli dokořán? Lidem o nichž nikdo nic neví, lidem bez dokladů, lidem bez jakékoliv návaznosti na evropskou kulturu a myšlení?
Lidem u kterých se z 90% ví, že jde o ekonomické uprchlíky!
Kde se stala chyba?
Humanita, láska k bližnímu, snaha pomoci - nic proti tomu, ale jen těm co to opravdu akutně potřebují. Připadá Vám snad, že ti dobře živení mladí muži, ve značkových tričkách, bez rodin!, jsou ti potřební, teď hned a okamžitě?
Vím, paní Stárková, že se Vám to také příliš nelíbí, z jedné strany jste proti přijímaní uprchlíků a z druhé strany by jste ráda pomohla. To asi všichni v této zemi, ale ne za cenu její devastace. Dost nás zatíží uprchlíci političtí, proti kterým (jak se domnívám, aby mě nikdo nebral za slovo) nikdo nic nemá.
Možná Vám přijde, že se lidé příliš radikalizují - nu také jsem o tom dlouho přemítal. Dokonce jsem napsal mail panu Konvičkovi, protože IVČRN propagovalo článek pana Hampla. Článek trošku tvrdší, ale ještě na té straně slušné. O článek nešlo. Šlo o to, že se v diskuzi začali lidé chovat už opravdu nepřiměřeně (z mého pohledu), chtěli se vyzbrojovat. Dostal jsem odpověď, která se mi na první přečtení příliš nelíbila. Přišla od pana Bartáka, jednoho z vedení IVČRN. V té napsal, že pokud se občané této země chtějí vyzbrojovat pro svou obranu, tak to cítí stejně.
Kam to nechali naši představitelé dojít?
Slyšel jste snad někdy, někdo v médiích, že pomůžeme jen politickým uprchlíkům? Že se ti ekonomičtí vrací zpět odkud přišli? Ani věta, ani slovo, ani písmenko. Všichni o tom jen mluví, všichni už to ví!, ale ani vláda a nikdo z odpovědných představitelů pro to nic nedělá!
Protože nemám dost informací, tak předpokládám, že tu tedy mají zůstat všichni!
Chápu paní Stárková, že jste teď mezi dvěma kameny. Mezi svým svědomím k potřebným a mezi loajalitou ke své zemi. Tohle rozhodnutí je na Vás. Ale nejde stát na půli cesty, jen o tom hovořit, ale bát se udělat ten krok, který rozhodne o budoucnosti našeho národa.
děkuji všem, kdo dočetli až sem
přeji krásný den.
