Volby jsou dopředu prohranné pokud tedy budeme věřit předvolebním průzkumům. Nečekejme zásadní změny, které Republika potřebuje víc než sůl.
Po dvaceti letech služby našich velkých politických stran vidíme vyrabovanou, zdecimovanou, poplivanou zem a ty samé strany i jednotlivci, kteří se celou dobu přiživovali, mají teď tu nestoudnou drzost se znovu ucházet o náš hlas. Kéž by byli pouze drzí. My jsme více naivní než oni drzí, protože ti samí, kteří jsou odpovědní za ten šílený marast, budou znovu zvoleni.
A zatímco se my handrkujeme, jestli je horší česká levice nebo pravice. Jestli víc kradli (chytře si užírali veřejné peníze) jedni nebo druzí, tak jim jde pouze o jedno: Zůstat u zdroje veřejných peněz, aby mohli užírat dál.
Opravdu po tom všem. Po všech těch aférách, nesplněných slibech a lžích zleva i zprava, věříte, že jejich programy a sliby mají smysl? Skutečně o nich uvažujete jako o reálných věcech? Hned při první velké veřejné zakázce zapomenou a dluh naúčtují vám. Samozřejmě je dobré šetrit, ale opasky si budeme utahovat hlavně my ;)
Je až úsměvně smutné, jak mnozí z nás propadají euforii, že svým hlasem něco změní. Jedni se bojí levice a krachu státu. Druzí se bojí, že díky razantním škrtům přijdou i o to málo, co mají. Všichni se bojí oprávněně, ale nic zásadního se nezmění, ať vyhraje ten či onen.
Veřejný dluh poroste dál. Myslíte si, že nějakého politika (státníky nemáme) zajímá dluh přenášený na naše děti? Omyl. Jeho zajímá, co si urvou teď. Předraží se veřejné zakázky, vytisknout se dluhopisy a až veřejný dluh bude moc veliký, tak se bude devalvovat nebo cokoli jiného, co dluh rozpustí. Tisíce z nás spáchají sebevraždu a jedeme dál. Vždyť se to stalo tolikrát. Dělat z toho předvolební téma je vrchol frašky.
Strašit lidi krachem, poštvávat proti majetnějším, urážet a zesměšňovat chudší, urážet důchodce, to by všem šlo dobře. Zásadní reformu soudního systému, abychom se necítili frustrováni, že domoci se práva je těžké a za podvody politici a jejich vlivní pasáci trestáni nejsou, asi neuvidíme příštích dvacet let. Stejně tak směr k přímé demokracii, abychom také mohli spoluřídit zem a ne jen jednou za čas hodit lístek a pak vzteky skřípat zuby nad zlovůlí našich zástupců.
Koneckonců všechny velké a větší strany sledují pouze jeden cíl, který je stejný jak pro českou levici tak i pravici. Tím cílem je vlastní peněžní zisk a zisk sponzorům strany, kteří očekávají, že jejich krmená slípka začne snášet zlatá vejce. A v tom tedy nepojedu. Odevzdám hlas straně, za kterou nestojí žádná vlivná skupina čekající, až pustí žilou státní kase. Kéž bychom to udělali všichni. To by byla ta nejsametovatější revoluce.
