Probouzení

Myslíte, že žijeme pouze v čase lineárním (minulost - přítomnost – budoucnost)?  Co když je čas nás lidí cyklický, jako všeho kolem? Vše to, co nazýváme přírodou, žije a pohybuje se v cyklech a my jsme toho součástí.  I život člověka prochází opakujícími se obdobími, vždy jen v jiných podmínkách a souvislostech – jak se pohybujeme po spirále našeho času.  

Z tohoto pohledu je pro mne jaro cyklem, který přichází po zimě v lidském životě. Snad každý projde obdobím života,  které by nazval zimou, tmou, beznadějí, únavou, nemocí, selháním, zklamáním, opuštěním  -  těžké příběhy.  Prý životní lekce k našemu posílení … no nevím .

Ale vím, že zákonitě po nich přichází čas probouzení a vstávání. Čas uvědomění si,  že chceme znovu žít a nejen přežívat, že to ještě jednou zkusíme, přestože se nám  zdá, že to bude těžké a vždy těžší, protože síly ubývají, strachy a opatrnost jsou větší .

První, na co narazíme, jsou staré klacky našich myšlenek, uschlá tráva našeho smutku,  zklamání a bolesti. Prodíráme se jimi s nadějí a touhou, že to bude stejně krásné jako předtím. Avšak další kruh ve spirále není  týž,  jako předchozí.  Nikdy už to nebude stejné. Bude to jiné. Jako každá rostlina není táž rostlina jako vloni, má jiný počet listů, jinou barvu, podle toho kolik slunce a výživy získá, jak úrodná je letos půda.  Tak i my máme za sebou jiné zkušenosti, jiné prožitky. Možná budeme silnější, možná moudřejší než dříve, ale taky možná opatrnější a zranitelnější, ale pořád jsme to my v proměnách života..

Je možné, že zprvu pocítíme  chlad a mráz okolí.  A my čekáme, že nás zahřeje slunce a bude kolem nás plno příležitostí a přátel. Oni tam jsou, ale od země, z toho našeho zatím malého úhlu pohledu, je ještě nevidíme.  Možná, sotva se trochu nadechneme a povyrosteme, přijde ještě mráz.  Možná, ale také šikovný láskyplný zahradník, co nám dodá výživu a vláhu. Člověk, co nás podepře a podrží, než znovu zesílíme. Možná máme to štěstí, že jsme vyrostli v úrodné půdě,  pod ochranou mohutného stromu, který nás chrání před silným sluncem a větrem – možná jsme se ocitli na holé pláni nebo v chudé půdě ve skalách či v poušti. Podmínky mají rostliny i my různé a také různou odolnost a povahu. V tom je ta krása naší jedinečnosti – v mnohosti.

Není to  lehké období. Sebrat všechny síly, všechnu mízu uschovanou v kořenech a nechat ji proudit do každé větvičky, do každého okamžiku našeho života.   Jediný rozdíl mezi rostlinou a člověkem je  v tom, že my se musíme rozhodnout, že to jaro chceme vidět a přijmout . Uvědomit si,  že je tady i pro nás a my jsme součástí jeho. I  pro nás jsou tu připravené nové příležitosti a nové časy. Nevrátí se to staré, ale přichází další, jiné.  Nový cyklus, daný vyšším řádem či zákonitostí, tady prostě zase je. Když se nám podaří projít tímto těžkým začátkem, nadechnout se znovu života, vpustit do své mysli a srdce slunce, tak rozproudíme všechny mízy a znovu se postavíme na nohy.  Rozzáříme se a rozkveteme v plné kráse naší jedinečnosti. Trochu jiní – vstříc dalšímu kruhu ve spirále našeho času.

Všem, kteří právě spí zimním spánkem, těm kteří se právě probouzejí do jara, i těm nám všem ostatním, kteří jsme si tím již několikrát prošli  - posílám květy jara – jako důkaz.

Je tady – už tady mnohokrát bylo - a ještě mnohokrát bude. Když rozkveteme,  je to nádhera – užívejme si toto  období, než přijde další cyklus.