Setkání na hoře Olivetské

  Půjdu za ním olivovým hájem  

odposlechnu z přírody
závan jeho posledních kroků
někde přede mnou
jasný pohled vhledu
do tmy zrady budoucí

Nevnímám symboly poroby
málo těch bude
co nehrozí zaťatou pěstí
utíkám
za přislíbeným rájem

Zůstanu chvíli sedět
pod prastarým stromem
natáhnout ruku
znavené tělo nakrmit
puká tu kolem země
tvořící veliké kříže
noc zrady zapálených ratolestí

Jak dohonit někoho
kdo nepohnul se z místa
ruce poháněné večerní náladou
stáčím do sebe
silou olivového lisu

Nezapomeň a připomeň si
nejsi žákem nijakého mistra
hedvábným šátkem
nevykreslíš velikost zahrady
kapkou potu
zbarvenou krví
vytvořený pevný bod

Nechápu,
zatím s nikým o tom
nemohu mluvit
proč černý havran
klaní se kráčejícímu muži
a bílé holubici
ta poletuje nad ním

Probouzím se ze sna
nejistými pohyby rukou
pomyslné za sebou zavírám
navždy sobě zachovám
vůni starých stromů
na hoře Olivetské