Řekni

...Snad jednou .. Budu čekat , až mi odpustíš    ..                                                                           ..                                                                                        

               Řekni,
                 co procitne v tvých rukou
                   obalených kůrou stromovou

                   Jsi vypáleným říčním břehem
                 vzpomínáš na jarní tání ledu
               vonící jižním polibkem

               Neupírej letokruhu
                 spojit se
                   nad tvým něžným klínem

                   To zapomnění vybízející                      
                 ruce k letu
               za neznámým cílem

               V rytmu kapek
                 padajících odnikud
                  Ony za nic nemohou

                  Tak řekni , vzpomínáš ?

                Tvá hlava
                  hledající v korunách 
                    nevšímavá k odpovědi
                      ta pluje vodou divokou

                      Porozumím snad jednou
                     řeči stromů
                   okoralé rty se nepohnou

                   Nevstoupíš dvakrát ...  

                   Přijde snad ještě
                   pohlazení
                   tvých drobných rukou