Ptám se sám sebe …

Nepoměr rozdílů let nočních motýlů  

ptám se sám sebe
o čem asi rozmlouvají
tušená hra stínů
neslyšné klouzavé přemísťování
chladivý vzduch
nepříjemně přichází z tebe

Poměřím se s křídly
na hrudi námořníka vytetované
zavírám skříně
malované lidovým umělcem
určené na podpal
otáčím se zády
k jehle v kupce sena
co z údivu nevychází
zesilující chlad
neustálých předpovědí
totální pomoci

Zvážím tu nabídku
záručních listů
co nechutnají ani myším
zapomenutá hnízda
sloužící k přezimování

Postrádám tu loď
potopenou v úžině
vezoucí hedvábí bohatým emírům
náklad, co nikdy nedorazí
nevnímám nepoměr rozdílů
zakuklených malicherností
co stydí se za jasný pohled
který nepřichází

Je čas vypůjčit si křídla motýlí
potkat starého námořníka
co probouzí se, aby znovu usnul
s hlavou položenou na skříni
odsouzené na podpal
Snad odvážím se na cestu
kde podlehnout musím
klouzavému přemísťování
objevím nový kontinent
stvořený z bezpočtu lidských tváří
pohledem motýla oživených

Vyzvednu z hlubin moře vrak
prchavý okamžik ne nepodobný letu
zabalím sebe do jemných látek
z hedvábí trvalého
co utkány jsou v pohybu křídel
pomíjivých životů