Budu vyléčen

Všichni to víme a snad někdy sobě připustíme ...

                                      Pomalu raním se
                                      bezpočtem vzpomínek
                                      Zajdu si
                                      na výstavu nebeských znamení

                                      Pohlédni na hlavní exponát
                                      Pára jediné vzpomínky
                                      nad zlatým hrncem
                                      zakopaným pod zemí

                                      Zjišťuji
                                      a přitom trochu zmatený
                                      jsem jediným dědicem

                                      Budu vyléčen
                                      až vzpomenu si
                                      co jsem zapomněl