Člověk by si mohl bláhově myslet, že být levičák, znamená mít více vyvinuté sociální cítění či větší pochopení pro útrapy sociálně slabých a zdravotně postižených občanů. Ne tak však náš pan prezident!
Miloš nám již několikrát předvedl nikoli své vytříbené sociální cítění, nýbrž buranství různého kalibru. To, že si nepřeje, aby jej při večeři v restauraci v Krásné Lípě, obsluhovali tamní zdravotně postižení zaměstnanci, nahlas asi nevyslovil. Nicméně jeho blízcí spolupracovníci tak evidentně učinili. A pokud je pan prezident soudný, o čemž někdy silně pochybuji, nese odpovědnost za to, jakými lidmi se obklopuje. A jejich ostuda je neméně také jeho ostudou!
K tomuto tématu bych ještě ráda dodala, že s prezidentovým názorem ohledně prospěšnosti izolace zdravotně postižených dětí od „normálních“ žáků/studentů, hluboce nesouhlasím. Jsem odmala zrakově postižená a svým rodičům jsem neskonale vděčná, že mě posílali do „normální“ školy mezi zdravé děti. Měla jsem to sice v mnoha ohledech těžší, ale o to lehčí to mám nyní, v dospělosti. Zdravotně postižené děti, které jsou umístěny do speciálních vzdělávacích zařízení mezi takzvaně sobě rovné, žijí v uzavřeném nereálném světě. Jakmile vystudují a chtějí se začlenit do běžného života, najednou se cítí v tom reálném světě ztraceny.
Pane prezidente, klobouk dolů, máte vynikající talent rozdělovat společnost. Neměl byste ji však náhodou naopak tmelit? To, že si dáte pár panáků Bechera, na to velké pivko a litránek vínka, vás s mnohými zbratří a ztmelí, to je bohužel kvůli pozitivnímu vztahu Čechů k alkoholu pravda. Mnohým z nás ale alkohol jako tmelící prvek rozhodně nestačí!
