Touhle otázkou mne zcela odzbrojila jedna z mých přítelkyň, která léta bojuje s rozstroušenou sklerózou. Petra, tak se jmenuje, má se svým mužem dvě děti (7 a 5 let), před šesti lety se přistěhovali do naší vesnice z Prahy, žijí v podnájmu, momentálně koupili starší menší domeček v blízkém okolí a postupně jej opravují, aby už KONEČNĚ mohli být ve svém.
Petra pobírá invalidní důchod, před nedávnem jí ho snížili na nejmenší možnou částku. Než šla do "invaliďáku", dělala psychoterapeutku lidem, kteří řešili závislosti, týrání, nemoci..Teď bere sama léky, má problém udržet rovnováhu - pomáhá si tyčkama pro turisty, jak sama říká, má "v hlavě schody, chodby..", dodržuje striktní vegetariánskou dietu, praktikuje v mezích možností jógu, nepije kávu, nejí čokoládu, nesmí pít alkohol, kouřit, výkyvy počasí s ní "cvičí"...Přesto se stará o jejich dvě děti, o domácnost, řídí auto, snaží se pomáhat manželovi při zařizování věcí ohledně stavby.
Navzdory "osudu" jsem od ní nikdy neslyšela stížnosti. Právě naopak mě často překvapuje tím, že svému okolí ještě ze sebe spousty dává. Mimo jiné i těmi otázkami, které když si připustíte k tělu, dokáží mnoho dobrého uvnitř člověka udělat. Řekla bych, že "vymetou pavučiny", dají lidskému duchu nový směr, novou energii a chuť žít.
Zamýšlím se nad tím, kolika věčně nespokojenými lidmi jsem obklopena - jeden je nespokojený s tím, že dostává malou výplatu v práci, ta je zase věčně unavená ze života v domácnosti s třemi dětmi, druhýmu vadí, že soused má lepší auto, ta řeší, že je venku moc horko, tomu zase nesedí dovolená ve Španělsku, páč by raději do Indie apod.
To si fakt musíme šáhnout na to pomyslné dno, abychom si začali vážit těch důležitých "malých" věcí jako je naše zdraví, děti, manžel, manželka, že máme co jíst - ještě si můžeme vybírat, můžeme si bez větších potíží zajít do kina, koupit si knihu, jít si zaplavat, vydat se na tůru do hor...?
A tak když mám tendenci si stěžovat na něco, co sama můžu nějak změnit a přitom už delší dobu se k tomu naopak stavím pasivně, pokládám si otázku: "V čem je tahle situace pro mě tak výhodná, že s ní nic nedělám, když můžu?" Popřípadě si stejný dotaz kladu u lidí, kteří si stabilně na něco stěžují, aniž by se pokusili s tím svým problémem něco dělat.
"Člověka s pevným postojem, chráníš dokonalým pokojem, vždyť spoléhá se na tebe." Izaiáš 26,3 (Bible, Překlad 21.století)
Díky Petro, že jsem Tě mohla potkat a můžu Tě stále poznávat. Je fajn, že jsi.
