Díky biblickému příběhu z Nového zákona o Ananiáši a Safiře (Skutky apoštolů 5.kapitola) jsme se během jedné studijní skupiny dostali k tématu peněz, jejich vnímání v našich životech. Je zajímavé zjištění, že v naší společnosti je vlastně mluvení o penězích na veřejnosti svým způsobem tabu.
Paradox? Na jedné straně jsme bombardováni zprávami o výší příjmů ředitelů, politiků, členů "clubu V.I.P.", apod. Máme možnost porovnávat různé tabulky příjmů těch "nejvyšších" s těmi "nejnižšími". Kdo kolik zpronevěřil, kdo a kde kolik ukradnul, koho vyšetřují z důvodu podezření nepřiznaných příjmů atd., atd., atd.
Ale! Když s někým budete hovořit o svých příjmech či jeho, není u nás běžné vzájemně si sdělovat výši vlastního přísunu financí. V zaměstnání se zpravidla jen šušká mezi kolegy kdo kolik bere, zda dostal prémie a za co asi. Pravděpodobně má na to velký vliv kulturní podmíněnost. Jaká je ta naše?
Je to zvláštní. Když se zamyslím nad tím, kdo všechno je ochotný zveřejňovat své intimní sexuální zážitky různého charakteru. Je na zamyšlenou, čeho si skutečně ceníme do té míry, že se dané snažíme uchránit před "zraky nenechavců" (a hlavně jejich mluvidly:o)).
Vybavuje se mi rozhovor s jednou ze známých, která se mě ptala, jak jsem sháněla zaměstnání po mateřské. Když jsem se dostala k bodu, kdy jsem jí chtěla říct, kolik dělá můj nynější plat, tak mě ustrašeně zarazila a řekla:"Ne, to mi nemusíte říkat." A já na to:"Ale mně to opravdu nevadí, klidně Vám řeknu, kolik dělá můj měsíční příjem, pokud není dcera nebo já nemocná." A obeznámila ji se skutečností. Vyvalila nevěřícně oči:"Cože, tak málo?!"
V současné době máme možnost navštívit různé kurzy typu "Miluji peníze a ony milují mne", "Přejte druhým peníze" apod. Nechci tyto "kurzy" shazovat, ale mám takový pocit, že pokud člověku aspoň trochu slouží v dobrém slova smyslu "zdravý selský rozum", nepotřebuje na dané "náboženské seance" chodit. Navíc mám ten dojem, že nejsou zadarmo (kdo by to byl čekal??!:o))).
Jednou jsem četla úvod v našem obecním zpravodaji, kde nás redaktorka vybízela k tomu, abychom peníze viděli v dobrém světle a přáli druhým lidem finanční hojnost. Ale jo, druhým finanční úspěch přeji, stejně tak i sobě, ALE poctivou cestou..o) Ano, nejsem až tak "svatá", abych druhým i sobě přála nadprůměrné příjmy na základě podvodů, krádeže. A abych řekla pravdu, nesdílím názor, že peníze jsou dobré. Můžeme filozofovat nad tím, že peníze přece nemůžou za to, jaký kdo uvnitř je - chamtivý, přejícný, pokrytec..Peníze nám dávají vlastně možnost poznávat sami sebe i druhé, jací jsme. Ale peníze jako takové, dle mého názoru, nejsou dobré, ač se dají použít k dobrému.
Pročítala jsem si biblické úseky, kde se konkrétně o penězích píše. Lidé se příliš nemění, soudě dle textů popisujících vztah k penězům (majetku) ve Starém i Novém zákoně. Od té doby, co existují peníze, lidé řeší svůj vztah k těmto plíškům a papírkům denodenně. Ježíš vybízel k poctivému a rozumnému hospodaření, upozorňoval na to, že není dobré dávat peníze ve svém životě na první místo. Jako vtipná vložka mi přijde realistické konstatování starozákonní knihy Kazatel kap. 10, verš 19: "K obveselení se strojí pokrm a radost životu dává víno; peníze vyřeší všechno." Není však přínosné vytrhovat jeden verš z kontextu, a tak doporučuji přečíst si ostatní navazující verše.
Možná není náhoda, že v Bibli jedním z posledních veršů zmiňujících slovo "peníze" je následující, novozákonní:
"Dobře si pamatujte, žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím." Efezským 5,5
Pro mne osobně tato výzva zůstává stále živá - peníze nemají být v mém životě na prvním místě. Takže, o čem se začneme spolu bavit?.o))
