"Je to konec jedné éry.."

Stále dokola opakovaná věta ve spojitosti s úmrtím našeho bývalé prezidenta pana Václava Havla. Ano, to by nám nedošlo, že když "něco končí, něco nového začíná".. Otázkou zůstává, zda pro nás, coby národ, to "nové" bude výzvou k aktivitě či pasivitě. Přemýšlím nad tím, zda jsem už všichni opravdu tak otrávení z celkové situace ve společnosti (nejen české), v politice, ve vztazích vůbec (!), že s odůvodněním "stejně nemá smysl se snažit, protože..", anebo máme v sobě ještě zbytky energie a chuti začít "něco" dělat "proto, aby.."? Jednání pana Havla bylo a je hodnoceno Čechy jak pozitivně tak negativně, navzdory snaze některých jej svým způsobem "zbožštit" in memoriam. Není mi vlastní kteréhokoliv člověka vyvyšovat do míst, která nenáleží žádnému člověku, což je vlastnost, kerým dle mého názoru jsou Češi prošpikovaní až na hůru ačkoliv jsou tzv. ateistickým národem.o) Na každém člověku se přece vždy najde minimálně nějaká ta "špinka", a tak si rádi hodíme tím "kamenem" aspoň v podobě verbální, naskytne-li se vhodná příležitost. A rádi přitom zapomínáme, že každý z nás je poznamenaný nějakou tou "špinkou", ať už jsme věrci či bezvěrci. "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" (Jan 8,7, Bible - Nový Zákon) Ačkoliv pan Havel byl v mnoha směrech nedokonalým člověkem - stejně jako já, ty, oni...přesto zastávám vůči němu určitou míru úcty a respektu. Minimálně z důvodu, že byl naším prezidentem, který se snažil o kooperaci. Aspoň jsem z něj nikdy neměla pocit, že by mu šlo o soutěživost. O to, dokazovat sobě a hlavně ostatním, že je ten "nej". A to je pro mne z jeho "odkazu" to nejcennější. Nesnažit se všam okolo dávat najevo, jak jsou "blbí", podtrhávat je ze zištného důvodu, ale hledat společnou cestu životem. Ve škole nás učili a učí, že člověk je "tvor společenský", tzn. pokud to chápu dobře, že se vzájemně potřebujeme. Nebo jinak - "nikdo není ostrov". A tak se ptám, potřebujeme druhého (a vlastně i ostatní živočichy a přírodu jako takovou) pouze proto, abychom si na něm (na nich) poléčili své Ego, vycucli z něj energii, a pak jej coby opotřebovaného a již nudného odkopli? Anebo druhého potřebujeme proto, že smysluplnost lidské existence se naplňuje až v situacích, kdy dáváme v našich životech prostor pro, naneštěstí tolik zprofanované, činy lásky, víry, naděje, pravdy? To, kdo v jaké době zastává úřad prezidenta republiky, nastavuje dobře zrcadlo nám coby společnosti. Ačkoliv se doposud nejednalo o volbu přímou, přesto jsem přesvědčena, že prezident svým způsobem prezentuje to, čím se většinová společnost vyznačuje nebo čím by se aspoň ráda vyznačovala. Anóbrž, jak říká jedna moudrá kamarádka: "V něčem nám to vyhovuje, že.." Pokud si dovolím ještě jednou zmínit exprezidenta Havla, ačkoliv jsem ho osobně neznala, mám pocit, že by nebyl příliš šťastný z pasivního národa, který si tzv. nechá s... na hlavu z důvodu, že "stejně nemá smysl se snažit, protože..." A pokud ano, tak by si sakra protiřečil.   p.s. Nějak mi to dnes nezapaluje přes formátování, sorry..o))