Má smysl, aby se křesťan zajímal o politiku? Nebo se dokonce v této spojitosti o něco snažil?
Politika (z řeckého polis = město, politiké techné - správa obce) je pro spoustu lidí v současné době něčím, co "smrdí", "nikdy není "košér", "raději od ní dál, ať mám klid.." apod. Tedy aspoň takové reakce na její adresu často slýchávám (ať už od křesťanů či nekřesťanů) a sama se připojuji se svojí "hláškou" obdobného charakteru. Když se blíží volby, spousta lidí okolo mne na rovinu říká, že nikam nepůjde, protože to "stejně nestojí za to", "neví, koho by volili, když je to všechno stejná banda", "stejně jde všem o to samé - o koryto" atd. Také často polemizuji nad tím, zda má smysl, že k volbám vůbec jdu. A stále doufám, že ano. Minimálně pro mne, pro jakýsi pocit "čistého svědomí", že jsem udělala aspoň to minimum, co jsem udělat mohla, ano.
Nebudu tady šířit, koho sama volím či ne. Ani zda tzv. "křesťanskou" stranu. Spíš chci uvažovat nad tím, proč může být komplikované být upřímným křesťanem a zároveň se snažit o "politickou kariéru" nebo se aspoň jednou za čas zapojit svým hlasem do chodu naší "vlády lidu".
Pominu fakt, že nálepka "jsem křesťan" už sama o sobě slouží okolí coby veledůvod k tomu, aby na mě "kór" něco hnusného muselo najít, abych nebyla moc "svatá". To nejsme nikdo, že, ale když už je někdo na očích více než ostatní a bere za to velký prachy, a bere do úst Boží jméno...
Navzdory tomu, že ještě pořád jsem dost velká idealistka, si myslím, že "dělat" dnešní politiku, znamená umět sakra dobře "obchodovat" ne-li spíše "dělat šmelinu". A to se mi, coby politikovi - křesťanovi nevyhne, jen proto, že tam jdu s opravdovým, upřímným úmyslem - pomáhat (může jít o sféru sociální práce, zdravotnictví, životního prostředí...).
Když budu "moc hodná", tak mě můžou vnímat jako určitého slabocha.
Když se mi bude dařit, určitě to bude o to větší "nápor" na moji ješitnost. Budu vystavena vícero lákadlům, kterak se dostat rychle a snadno např. k větší sumě peněz, k vyššímu vzdělání, k "zajímavé" spolupráci apod. Nakolik jsem schopna coby "slabý člověk často podléhající pokušení" takovým nabídkám odolat?
Stejně je to zajímavé, že když u nás máme vytouženou "svobodu" projevu, včetně tzv. svobodných voleb, jakoby upadal zájem (možná se cítíme často příliš unaveni) o jakoukoliv spoluúčast na "údržbě svobody". Uměli by si něco takového představit lidé žijící pod nadvládou římského impéria?
"Pak za ním poslali učedníky s herodiány: Mistře, řekli, víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň ?
Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: Proč mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně. Přinesli mu tedy denár. Čí je ten obraz a nápis? zeptal se jich. Císařův, odpověděli.
Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží, řekl jim. V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli." Matouš 22:16-22
Je to rozdíl být pod něčí nadvládou nebo "si vládnout sami". Žijeme v době, ve které na všechny možné způsoby skloňujeme slovo demokracie. Vždy je jednodušší si jen stěžovat a destruktivně kritizovat, než se snažit změnit to, co lze. Stojí to více námahy než jen "ulevování si" s kamarády nad pivem, u kafíčka, na zastávce autobusu, anonymně na internetu apod. Také mám k tomu silné sklony.
Co je dnes, přeneseně řečeno, "císařovo"? Musím si jít nastudovat, co za vyobrazení skýtají naše současné peníze, bankovky. Vzhledem k tomu, že jsou to peníze "nás všech", musím zauvažovat nad tím, co mám, přeneseně řečeno, "dát císaři". A nakonec, co se po staletí nemění a stále zůstává "Boží".
Ježíš byl, je a bude vždy něco "extra", protože jeho "kariéra" zde na zemi nikdy nespěla k utvoření jakéhosi "pozemského království", nového politického uskupení apod. On vždy směřoval své učení k něčemu vyššímu, nadpozemskému. K něčemu, co nás mnohonásobně převyšuje. Proto nikdy de facto nemohl mít žádný rozpor o to, kdo tady a teď bude "vládnout". To vždy byla a je, dovolím si říct, mylná interpretace, pochopení, jeho učení. Proč by měl, coby BOŽÍ SYN, usilovat o CÍSAŘSKOU pozici?
Odevzdávám opravdu to, co je "císařovo" dotyčnému/dotyčným? A co můj vztah k Bohu - dávám mu to, co mu ode mne náleží?
"Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím - to, co se vidí i co se nevidí, trůny i panství, vlády i mocnosti..." Koloským 1:16
Být "vládcem" = zodpovědnost. Každý se jednou budeme "zodpovídat" tomu Nejvyššímu Vládci, ať už jsme patřili k "vládcům" dobrým či špatným anebo k "poddaným". V tom spočívá obrovská spravedlnost a pro spousty lidí zároveň i útěcha. Co myslíte?
"Hle přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal." Zjevení Janovo 22:12
