A zase ta "4% menšina"...

Tedy to je pěkný skok. Přiznat se veřejně k jiné orientaci než heterosexuální o století zpět, tak by mě např. v Irsku odsoudili k trestu smrti. Vzhledem k tomu, že jsme na škole (mám možnost studovat VŠ, obor sociální práce) probírali tzv. základy psychologie, narazili jsme i na stále aktuální téma poruchy pudů. Konkrétně na poruchy pudu zachování rodu (tj. pud sexuální a pud péče o potomstvo). Velice mě zarazila skutečnost, že mezi příklady poruchy sex.pudů, specifickou skupinu poruch pohlavní identity a poruchy sexuální preference nebyla zmíněna homosexualita. A teď si to schytám, co?

Ano, jsem věřící, křesťanského vyznání, ale teď nechci, aby jste mě hned šoupli do pylte ortodoxně vystupujících křesťanů, kteří na výraz homosexualita řeknou velké:"FUJ!" To bych se jinak o zmíněném tématu nerozepisovala. Sama mám pár kamarádů právě mezi zmíněnou menšinou.

Nicméně zpět k těm sexuálním poruchám. Když jsem se na to zeptala našeho vyučujícího, jak se to tedy vlastně má ve vědeckých odborných kruzích s touto sex.orientací, tak jsem byla ubezpečena, že od 60.let min.století se za poruchu homosexualita nepovažuje. Pokusím se nastínit následující výměnu informací: "Aha, a je teda dokázané, že je to vrozené nebo se to nějaké postupem času samo vyvíjí nebo jak?" "Vrozený faktor doposud není vědecky dokázaný." "Aha, a proč se tedy již neřadí homosexualita mezi poruchy sex.pudů, když v samotném názvu se jedná o poruchu pudu zachování rodu?" A to jsem si už sama mohla vlastně vyčíst z odborných knih - zjednoduším to, protože tahle porucha se nedá zúžit jen na rozmnožovací akt. Protože sexuální pud má u lidí poněkud volnější vazbu na biologické vlivy oproti zvířatům atd.

No já nevím, ale stejně, když takový transsexuál je brán za jakousi "poruchu ve společnosti" tak homosexuál už je teda v současnosti náš "standard". Ale stejně mi to neladí už s tím samotným odborným dělením na poruchy - "porucha pudu zachování rodu"...Jo, mně se to kecá - já jsem běžný heterosexuál. Jenže co ty naše dětičky, třeba ty nechtěné v domovech? Jak se stavíte vy k otázce - začít svěřovat děti z takovýchto zařízení do péče homosexuálních párů či ne? Máte odvahu se k problému postavit čelem a řešit jej, nebo raději alibisticky rezignujete slovy: "Ještě že takové věci nemusím řešit já." Ale kdo je bude řešit když ne vy? A pak se vám rozhodnutí ostatních nebudou líbit a budete si jen pokoutně stěžovat a kritizovat kam jsme to dopracovali atd. Navzdory tomu jak okolní svět kritizuje náš stát za xenofobní postoje, jsme jeden ze států, kde se homosexuální páry již mohou brát. Tudíž je otázka času, kdy bude schválen zákon o možnosti adopce dětí právě homosexuálními páry. No, a teď zkuste nastavit kritéria výběru vhodného homosexuálního páru schopného ujmout se dítěte/dětí.

Vím, že je mezi námi spousta odpůrců takové adopce. Na druhou stranu se zamýšlím nad tím, jestli to také nenaznačuje něco nám "heteroušům" o našem stavu - kam jsme to dopracovali s naším úsilím o "zabezpečenou společnost". Pokud máme dětmi přeplněné domovy a stále je potřeba vzniku nových a nových poboček Klokánka apod. Není ta největší chyba v nás samotných? Možná přece jen bude pro nás POHODLNĚJŠÍ kývnout na adopci homosex.páry, než jít sami do sebe a snažit se zachránit zbytky ideálů klasického rodinného života, které nám zde ještě zbyly. Ale stojíme ještě vůbec o rodinu? Je rodina dnes ještě "in"? Nebo je fakt moderní být jiné sexuální orientace či být "heterouš" ujíždějící na střídání co nejvíce sexuálních partnerů apod.?

Pro mne jako křesťana je stále směrodatným pevným bodem Bible (v naší hektické, relativní době je třeba pevných bodů, ne?). A ta se na různých místech staví jednoznačně k homosexualitě odmítavě. Je mi líto, kamarádi - homosexuálové, mám vás ráda, ale stejně jako lidé, kteří trpí roztroušenou sklerozou či jinou chorobou, budu brát vaši orientaci jako "nemoc". A z nemoci nemůžu dělat "přednost". Přesto vás jako lidi přijímám, protože sama jsem člověk, který bojuje zase s jinými trablemi. Ale nemůžu ustupovat s hranicí morálky donekonečna, nebo můžu? A kam mě/nás to povede?

A co vy, ostatní? Těším se na vaše postoje.