Měl jsem sen - Paroubek reformátorem

I v těžké době se člověk někdy rád zasní. Zrovna nedávno se mi zdál zajímavý sen o tom, jak dopadnou poslanecké volby v roce 2010.

Důsledky hospodářské krize se dále v České republice prohlubují a nezaměstnanost dále roste. Sílí nespokojenost a poptávka po odvážných a populistických řešeních. Vysvětlování pravicových politiků, že česká vláda jen těžko může zajistit zvýšení zahraniční poptávky po českém zboží a zvyšování žití na dluh je vyhazování peněz okna, davy neuspokojuje: „Co je mi do dluhu, když jsem přišel o práci?“ ČSSD slibuje dokonce nejen 14. a 15. důchody, ale také platy a nárůst podpory v nezaměstnanosti. Volby proto vyhrává a s podporou komunistů vytváří vládu.

Jiří Paroubek skutečně realizuje předvolební sliby (slibované se stejnou rétorikou jako v roce 2006). Vyplácí třinácté důchody a valorizuje je o více než inflaci, protože Fischerova vláda to pro rok 2010 z úsporných důvodů neučinila. Zvyšuje platy státních zaměstnanců, zvyšuje rodičovské příspěvky, zavádí znovu nemocenskou v prvních třech dnech nemoci, ruší regulační poplatky ve zdravotnictví. Dále zvyšuje dotace zemědělcům a platí miliardové dluhy svých hejtmanů. Zastavuje deregulaci nájemného a vyplácí po prohraných soudních sporech majitelům domů náhrady škod. Milionářská daň však do rozpočtu moc nepřinese, manažeři totiž vědí, jak se daňové povinnosti legálně vyhnout. Zvýšení podnikových daní také příliš nevynáší, investoři raději odcházejí na východ. Také proto, že KSČM si prosazuje drastické zvýšení minimální mzdy a málo kvalifikovaná pracovní síla se u nás prodražuje.

Schodek rozpočtu v roce 2011 dosahuje 300 miliard korun, protože ČSSD a KSČM ruší opatření Janotova balíčku, se kterými nesouhlasily (např. vyšší DPH). Úroky ze státního dluhu šplhají na sto miliard. Ke konci roku nechce České republice už nikdo půjčit a hrozí, že nebude moci vyplácet důchody ani platy státních zaměstnanců. Vláda je nucena žádat o mimořádnou pomoc Mezinárodního měnového fondu. Ta ale není poskytována bez určitých omezení.

Rozpočet na rok 2012 tak prakticky sestavují experti MMF. Dochází ke škrtům v sociálních výdajích v řádů desítek procent, týká se to důchodů i dávek státní sociální podpory. Ve stejných řádech se snižují prostředky na platy státních zaměstnanců, zato jsme nuceni zvyšovat spotřební daně včetně snížené sazby DPH. Komunisté odmítají podporovat vládu a jejich popularita roste. Pravicové strany vládu podrží, pokud provede všechny opatření, kterou MMF podmiňuje mimořádnou půjčku. Jiří Paroubek se tak stává nuceným reformátorem proti své vůli v „maďarském stylu“.

V tomto okamžiku jsem se probudil s krůpějemi potu na čele. Ne, tak trpký osud České republice přát nemohu. Nesmíme však dopustit, aby se úsporný Janotův balíček rozpadl ještě tento měsíc při projednávání státního rozpočtu díky pozměňovacím návrhům levicových poslanců. Další riziko hrozí, když se politické strany před volbami 2010 zachovají jako před třemi lety, kdy zvyšování mandatorních výdajů o desítky miliard prošlo napříč politickým spektrem.