I za daně musí erár zaplatit

V předvolebních debatách o daních se tak nějak přechází jeden důležitý fakt: totiž, že jejich výběr není zadarmo. Představují sice nějakou inkasovanou částku, ale krom toho jsou s nimi spojeny i náklady a výdaje. Čerstvě na to upozorňuje studie Vysoké školy ekonomické, která stojí v předvolebním čase za přečtení.

Celková dodatečná částka, kterou různé odvody (včetně sociálního a zdravotního pojištění) vyvolávají, odhaduje studie na 40 miliard korun. Suma zahrnuje náklady na vedení různých evidencí, daňové poradenství a podobně. To jsou dodatečné náklady, které vznikají daňovým poplatníkům. Administrativní náklady spojené s výběrem daní má však i stát. Jen naše daňová správa přijde rozpočet na 7 miliard. Zabývá se sice i jinými činnostmi, ale také zdaleka nevybírá všechny odvody.

Údaje nevypovídají o tom, že by tyto náklady byly v mezinárodním srovnání vysoké. Nicméně naším úkolem není nic jiného než tyto náklady snižovat a studie odkryla možné směry takového postupu. Již za Topolánkovy vlády přišlo ministerstvo financí s návrhem na zásadní reformu daňového systému, která měla za cíl právě snížení administrativních nákladů.

Jedním z prvků byla razantní redukce daňových výjimek či snížení počtu daní. Tento záměr se bohužel nepodařilo naplnit kvůli obstrukcím odborů a posléze pádu vlády. Potěšitelné je, že alespoň příprava Jednotného inkasního místa, kde by si poplatníci vyřídili své odvodové povinnosti najednou, nemuseli by obíhat několik úřadů a vyplňovat kvanta formulářů, probíhá i za vlády současné.

Ze studie dále vyplývá, že největší administrativní zátěží vzhledem k vybrané dani trpí drobní podnikatelé a živnostníci. Takto vyvolané dodatečné náklady u nich činí téměř 7 miliard korun, což představuje 34 % jejich daňového inkasa. To je bezkonkurenčně nejvíce v porovnání s ostatními odvody, kdy se pohybujeme vždy u řádu jednociferných čísel! Nutno říci, že toto vysoké procento bude sníženo nedávným zvýšením výdajových paušálů či zavedením paušálu místo knihy jízd.

Jedno je však jisté. Na málo viditelné dodatečné náklady bychom rozhodně neměli zapomínat, protože fungují prakticky stejně jako nadměrná daňová zátěž: demotivují, podílejí se na vzniku šedé ekonomiky a vedou k nejrůznějším pokusům vyhnout se placení daní.