Já myslím, že jste svým zákrokem udělala hned několik špatných věcí. Zřejmě jste to myslela dobře, ale takovýmito zásahy můžete vytvořit dítěti zbytečný strach, který k ničemu nevede. Nebude hodné proto, že chce a má svého rodiče rádo, ale ze strachu a to není dobře. Nehledě na to, že dítě být hodné prostě nemusí. Mělo by totiž vědět, že je milované i když zlobí, nejen když je hodné. A to lze zjistit pouze v těchto chvílích. Také mějte na mysli, že nevyžádaná rada poníží a urazí. Možná máte pocit, že jste této paní pomohla, ale co když jste jí vytvořila pocit, že je tak nemožná matka, že nedokáže zvládnout vlastní dítě a potřebuje pomoc ostatních? Mohla jste snížit její sebevědomí matky a vytvořit děs a trauma u dítěte.

Není to správné. Vychovávejte jen své děti, případně zasahujte tam, kde je o to požádáno.

Pokud leze matka s nevychovaným dítětem na veřejnost, musí počítat s tím, že okolí se nenechá jen tak terorizovat neukázněným tvorem, které má být omluveno tím, že je DĚCKO. Je potřeba zasahovat vždy, kdy dítě svým chováním obtěžuje okolí. Pokud je rodiče neusměrní sami, nesmí se divit, že někdo zasáhne, i kdyby to dítě mělo mít do smrti truma, z toho, že není hvězda pro všechny.

Zajímalo by mne zda by paní Fuchsové přišlo v pořádku že na místě té maminky, pokud by se minelíbilo jak se chová k mému dítěti (a to by se mi nelíbilo), tak bychk ní přišel a řekl jí (klidně ale důrazně) že jestli se memu dítěti neomluví za toco pravě řekla tak ji zlomím obě ruce. Nebo si paní Fuchsová myslí ževyhrožovat násilím a týráním se může jenom dětem?, protože je potřeba jevychovávat, a tak je to tedy normální?

Kdyby se vaše dítě chovalo slušně, tak by paní Fuchsovou ani nenapadlo něco říkat.

Vám by se nelíbilo, jak se paní Fuchsová chová k vašemu dítěti, ale okolí se třeba nelíbilo, jak se chová vaše dítě a také vám hned nikdo nelámal ruky, za to, že si je neumíte vychovat.

Tak já nevím co si o vás myslet, ale obdiv to rozhodně není. Kdyby jste tohle řekla mému dítěti, asi bych nás rychle přesunula do jiného kupé. A vyděšenému dítěti bych vysvětlila, že jsou někteří dospělí lidé, kteří mají radost z toho, když někoho vyděsí a ať se takovým ježibabám obloukem vyhýbá. Moje děti vyrostly také za socialismu, ale ani tenkrát jsem je snad takhle necepovala. A že vás vaše děti nemlátily a chovaly se slušně? No ony se zajímavě vybarvily v dospělosti, že?

 nikdy žádná cizí baba nemůže vědět, co za "zlobením" děcka vězí a vykládat tam mému, že ho vezme do pytle a dá do útulku, asi bych ji poslal do pozadí, protože není nic trapnějšího, než když se o výchovu "stará" někdo naprosto cizí. 

PS: nedávno se u nás kamarádka věřila, že poslala někam paní, jenž se skláněla nad jejím kloučkem v kočárku - čekala plky ve stylu, že je to hezký dítě, nebo cvalík, nebo nějakou podobnou "lichotku", ale baba ji sprdla na celé kolo, že malého blbě češe a určitě mu vlasy i geluje - jenže jemu vlásky samy rostou do punkerského číra a je to dítě skoro do reklamy - no co takovým starostkám na blbý kecy vlastně říct?

Milá Irén, jste bohem políbená, obdivuhodná, pro mě krásný člověk, kéž by se, stejně  jako Vy zachovali lidé, kteří podobnou situaci zažijí. Sama jsem od narození mého druhého dítěte v úplně stejné roli této maminky. Mám dvě děti, dneska jsou oba dospělí, pomůžu si příměrem Evička - nebe, Adam - dudy. Už ve školce mu diagnostikovali ADHD, nazýval mě "ty kryso" takový krásný malý blonďatý andílek, to když jsme byli například v obchodě a bylo nutné si vyzkoušet boty, to bylo práce sundat staré škrpály a vyzkoušet si nové, ne, ne, nic mi nedaroval. V duchu jsem prosila, aby mi někdo pomohl, stejně jako Vy, nikdo nepomoh. Dnes je invalidní - nevyrostl z toho, jak nám sliboval pan doktor.  A řeknu Vám na svět se stále dívám radostně. Děkuji Vám.

Vy moje malá... ... a to je škoda, že jsem někde nestála poblíž! Jejej, to je škoda! A vidíte, kdyby už ta "moje" firma, existovala, zavolala byste a...  ... já bych spustila! Takhle nějak jsem vypadala v tom vlaku z Pardubic!

Paní Fuchsová, mám Vám vyřídit od své paní a i švagrové, že Vaši metodu budou aplikovat na všechny smráďata v okolí, s Vaším laskavým dovolením. Jo, a také pozdravy a přání pěkných svátků.

Milý Jane, zdravím vaši paní a švagrovou! Ať aplikují do alelujá!  Musíme ty malé lotry začít převychovávat! Musíme! Děkuju za přání a příjemné svátky přeju vám všem!

Jste krásný člověk, mělo by být víc takových jako vy  Přeju krásné svátky. 

Za co, Dano, za co? Takovou pochvalu!  Děkuju, ale červenám se. Si představte, že se ženská červená, i když jí je šedesát tři!?  Krásné svátky i vám! Děkuju!

Já vám děkuju, vážím si vás a do smrti vás budu velebit. Pytloklecová organizace se mi velice líbí, skvělý nápad! V okolí znám asi 20 potencionálních klientů do výšky jednoho metru.

Andrejko, svými "klienty" jste mě hodně rozesmála! A dokonce i pana Fuchse, který mi nakukoval přes rameno a říkal, tebe bude někdo žalovat, že stresuješ děti...

A mimochodem, kolik vám je, Andrejko? Abych věděla, jak dlouho mě budete velebit!

To mi pripomnelo historku mych prarodicu z vlaku. Proti dedovi sedel malej kluk s maminkou a ten kluk do dedy porad kopal. Kdyz rekli jeho matce jestli by mu to nemohla zatrhnout, dozvedeli se, ze synek ma liberalni vychovu. Kdyz vlak zastavil v dalsi stanici, tak kolem pani prosel mladik, nalepil ji na celo zvykacku, pronesl, ze mel taky liberalni vychovu a vystoupil. Akorat uz si nepamatuju reakci te pani

Hano, tahle historka už vstoupila do dějin! Gratuluju vašim prarodičům!  Ale mně ten andílek nijak nevadil - navíc jsem věděla, že s ním pojedu pouhých dvacet minut. Mně bylo líto té maminky. Strašně mi jí bylo líto. To, co jsem udělala, často nedělám. Vlastně to bylo v této formě, poprvé!

To už tady bylo...Ale jak pravila má babička na hrubý pytel hrubá záplata. Já bych ty parchanty řezal ale copak můžu mlátit svá vnoučata?

Moc hezké a klidné Vánoční svátky, ať se daří.

Moje babička to také říkala, Petře!A já s ní, jako dítě, nesouhlasila a snažila se ji převychovat!

Marně.  

Jak je to s vnoučaty, neumím posoudit. Zatím ještě žádné nemám. A vím já, jaká budu babička? Možná, že budu také vděčná, když se mě ve vlaku někdo zastane, jako jsem se já, zastala dneska té maminky...

Problém je, že se najdou mudrlanti, kteří budou schopni podat na vás žalobu za "psychické týrání" dětí.

Ivo, a co čerti? Vodníci? Polednice? Já se například, jako čtyřletá, k smrti bála vysokých kachlových kamen v ložnici. Hlavně jednoho kachle úplně nahoře!

A na koho, prosím vás, mají podat žalobu takto týraní rodiče? Já vím... asi sami na sebe...