Jo, to nejsou špatná kritéria

Vladimíre, samotnou mě překvapilo, že se moje kritéria nezměnila. S panem Fuchsem jsem od roku 1980, a pokud bych ho opustila, nebylo by to kvůli jinému muži, ale z jiných důvodů. Takže jsem nikdy neuvažovala o tom, jakého muže bych případně hledala. A ejhle, v pětašedesáti náhodou zjistím, že chci pořád stejné muže, jako v šestnácti.

Přesně mi mluvíte z duše. První rande jsem vždy narafičil tak, abych mohl bavit i zachraňovat

A dobře jste udělal, Romane! A dobře děláte, pokud stále takto "rafičíte"!

Ireno, krásná zpověď! Úplně se ve vás vidím. Jen s tím rozdílem, že já už na chlapy rezignovala. Asi jste mi vyfoukla pana Fuchse

Jano, Jano... jako byste nevěděla, že my, ženy, si všechno idealizujeme. Všechno. Pan Fuchs není ideál. Prostě se "vešel" do mých kritérii a pak už se mě držel a držel a... nepustil.

Moc hezky napsané, karma.

A k tomu jednu historku, jaký jsem to "erotický hlupák". T

ěsně po revoluci, to mi byl 41, možná 42 let jsem četl zprávu, že milenec jedné ze sester Jacksonových(asi La Toya), 51 letý gangster, byl zatčen.

A já se se svou tehdejší přítelkyní, té ještě nebylo 25, smál "jednapadesátiletý milenec"? Cha, cha, cha.

A teď je mi 67 (už bylo..) A manželce? Raději to nebudu rozebírat.

Jiří, obdobím "erotických hlupáků" jsme si prošli všichni. Když mi bylo šestnáct, zdáli se mi staří kluci přes dvacet.  A když mi bylo dvacet, chodila jsem rok s pětatřicetiletým mužem. Co já si musela vyslechnout od stejně starých kluků a holek, co to mám za dědka?!