Kam se řítíme - pokud se někam řítíme

Vražda slovenského novináře a jeho snoubenky nenechala snad nikoho úplně klidného. A zcela přirozeně se na tuto událost nabalují další, které se dějí kolem nás, a nad kterými nejásáme.   

Odpoledne mi přišel mail od kamarádky.
"Irenko, v neděli na Paprsku, Jesenický lyžařský maraton; já tedy dala jenom desítku, ale při -15° to byl záhul, čas 1:06. Nebyla to oslava "Února", ale vzdor, že se zase někam řítíme a to je nám celé rodině líto."

Pochválila jsem ji za úžasný výkon, ale to její... zase se někam řítíme, korespondovalo s mými pocity z posledních dnů, tak jsem jí napsala tohle:

"Máš pravdu. Není to dobré. Všechno zlé v historii začalo nenápadně. Jsem sice optimistka, ale bojím se, že se nám, optimistům, začne v dohledné době říkat, blbci. A když teď o tom přemýšlím, říkám si, kdo nám tak bude říkat? Ti, co už teď všechno vidí, na rozdíl od nás, "natvrdo", ale nic proti tomu nedělají? Nebo ti, kterým vyhovuje, že se někam řítíme?

Pokud se tedy někam řítíme..."