Změna daní, nové směrnice, nová organizační struktura, novela, návrh … A takto bych mohla pokračovat ještě dlouho. Všechny tyto změny by měly vést k prosperitě a efektivní práci, ale opak je pravdou. Místo klidu na práci všichni řešíme nové systémy, tabulky a seznamujeme se s jinou organizační strukturou.
technet.idnes.cz
Když se zeptáme podnikatelů, co by chtěli od nové vlády, odpoví téměř souhlasně: hlavně žádné změny. Nedávno jsem byla na návštěvě v jednom zámku, který spadá pod Národní památkový ústav. Přesto, že se nachází na Vysočině a před nedávnem také spadal pod správu na Vysočině, od nového roku spadá pod jižní Čechy. Možná si vzpomenete, jak jsme téměř nedávno ke konci roku nevěděli, jaká bude taxa daně. A můžeme se podívat i do školství nebo do veřejné správy. Přes kopu změn, implementací změn a nových vzorů a systémů, se z učitelů stali úředníci (kde žák je až na posledním místě, protože hlavně musí být pořádku papíry) a z úředníků se stali apatičtí roboti, kteří na vaše žádosti reagují citováním úřední vyhlášky.
Neustálé změny nás všechny brzdí a kazí náladu. Proč by zaběhnuté pořádky nemohly zůstat? Problém České republiky je v tom, že zde nemá nic stabilní trvání. Kdyby byly klidné aspoň čtyři vládní roky, ale dnes nevíme, co bude za měsíc. Velmi těžko se tak podniká, plánuje, žije. Možná proto se na Hrad dostal Miloš Zeman, který měl na volebním lístku v kolonce povolání napsáno prognostik.
