Při jízdě s tempomatem jedete stále stejnou, dopředu nastavenou rychlostí. Odlehčíte sice své noze, ale tím se zbavíte možnosti řídit své auto podle sebe.
Mít svůj život pod kontrolou je jako řídit auto po dálnici bez tempomatu. Záleží jenom na vás, jestli zrychlíte, nebo zpomalíte.
Přijmout zodpovědnost za svůj život je to nejtěžší, zároveň však nejsvobodnější rozhodnutí. Chce to notnou dávku odvahy. Když si v baru vyberete míchaný koktejl, který vám pak nechutná, můžete si za to sami. Rozhodli jste se pro lákavě znějící název koktejlu. Netrpělivě jste očekávali jakou chuť a barvu vám barman donese. První ochutnání může být zklamáním. Získali jste zkušenost. Pokud by vám koktejl objednal kamarád, vinu za to, že vám nechutná, svedete na něj. Je to jednoduché – vyber za mě, rozhodni za mě. Zbavujeme se tím naší vlastní zodpovědnosti za naše chování a také emoce. To ne já, ale kamarád, manželka, kolega, bratr, rodiče.
Většina z nás chce mít svůj život pod kontrolou, ale paradoxně se (ne) vědomě zbavuje vlastní zodpovědnosti. Nechat za sebe řídit tempomat je příjemné a pohodlné. Ale je auto plně pod vaší kontrolou? Pod záminkou pohodlí jsme přišli o vlastní kontakt nohy s plynem.
Zůstaňme ještě u jízdy autem. Je to velmi dobrá paralela k našemu životu. Lidé kolem nás můžeme rozdělit do dvou skupin – příčina a efekt. Pokud jsme příčinou, máme svůj život pod kontrolou. Když zatočíme volantem, auto jede tam, kam chci já. Šlápnu na brzdu, auto zastaví. Pokud jsme efektem, nemáme život pod kontrolou. Necháváme se ovládat. Stejně jako když dostanete smyk, auto v tu chvíli ovládá vás, ne vy jeho.
Říká se, že žádné rozhodnutí není správné. Vždy to může být jinak. Rozhodnutí je však výrazem naší svobody a zodpovědnosti. Chceme-li mít svůj život pod kontrolou a být příčinou dění, musíme se umět rozhodnout. A nelitovat toho. Jedině tak ovládáme svoji životní jízdu. Ne manželka, kolega, kamarád. Je to náš život, ne jejich.
