S koncem roku je často spojené bilancování a hodnocení toho, jak jsme se měli, co se podařilo, co se nepovedlo, co jsme chtěli a nechtěli. Poslední dobou potkávám lidi, o kterých vím, že se tak špatně nemají, protože jsou zdraví, mají rodinu, práci a přesto na otázku: Jak se máš, odpovídají negativně a pesimisticky.
Tyto stále častější reakce mě přiměly k tomu se zamyslet nad tím, proč to říkají. Mají se opravdu špatně, něco je trápí, nedaří se jim v práci, jsou nemocní? A tak jsem se jich ptala dál, abych přišla na kloub tomu, proč jsou tak zahořklí. Po delší době jsem začala pozorovat, že se jejich „blbá nálada“ přesouvá i na mě. Jednou příliš mrzlo, jindy zase bylo všude bláto, jednou přišla obsluha v restauraci brzo, takže neměli ještě vybráno, jindy zase přišla pozdě, takže museli čekat.
Pozitivních lidí ubývá, ale o to více se je snažím vyhledávat a být s nimi. Několik jich mám kolem sebe, znám je dobře. A i když vím, že přišli o práci, nebo že mají nemocné dítě, nebo zrovna uklouzli na chodníku, tak na svět, ani na život nenadávají. Přitom by klidně mohli. Ale k čemu to je? Jsem s nimi ráda, protože jejich pozitivní přístup otevírá úžasné obzory všem, kteří jsou aspoň chvíli s nimi.
Věta Mám se dobře polehoučku mizí z našich konverzací. Není to tím, že by se většina z nás měla hodně špatně, ale spíš tím, že se stalo módní říkat, jak je všechno špatně a že líp už bylo. A tak si říkám, kolik těch přání veselých Vánoc a šťastného nového roku, lidé myslí (mysleli) vážně. Nestalo se z tohoto přání jenom klišé a povinnost?
Přeji vám do nového roku, abyste potkávali pozitivní lidi a abyste se jimi sami stali.
Až budeme hodnotit rok 2012, vzpomeňme si na tato slova:
Bez prohry není vítězství,
bez chyb není správných rozhodnutí,
bez pádů na zem nepoznáš dotyk nebe.
